COOLna

Profesore Weede, hospodářská integrace Evropy, která po dlouhou dobu zahrnovala i Rusko, přinesla kontinentu osm desetiletí míru. S ruskou invazí na Ukrajinu se do Evropy vrátila válka. Selhala myšlenka kapitalistického míru, volného obchodu, ekonomické svobody a hospodářské integrace jako hnací síly míru?

Erich Weede: Za prvé, teze, že volný obchod a hospodářská integrace podporují mír, je pravděpodobnostní hypotézou. To znamená, že není vyloučeno, že tam, kde existuje volný obchod a hospodářská integrace, dojde k válkám. Studie nicméně ukazují, že ekonomická svoboda a vzájemná ekonomická závislost snižují pravděpodobnost válek. Ojedinělé události jako ruská válka proti Ukrajině nestačí k vyvrácení hypotézy kapitalistického míru. Naopak, ruské tažení proti Ukrajině tuto tezi potvrzuje.

Jakto?

Obchodní vztahy Ukrajiny s Ruskem jsou pro Ukrajinu mnohem méně významné než obchod s EU. Ukrajinský vývoz do Ruska v posledních letech mimořádně prudce klesl. Podíl Ruska na celkovém ukrajinském vývozu se za posledních osm let snížil z přibližně 18 na 5,5 procenta. Hospodářský rozpad mezi Ruskem a Ukrajinou tedy začal již před válkou. To hovoří pro hypotézu kapitalistického míru. Rusko i Ukrajina navíc nejsou země, kde by se vysoce cenila ekonomická svoboda. To dokládají analýzy Heritage Foundation a Fraser Institute.

Otevřenost Západu většímu obchodu a spolupráci s Ruskem nikdy neudělala z Ruska zemi volného obchodu, jako je Japonsko, Jižní Korea, Německo a Nizozemsko. Rusko bylo vždy relativně soběstačnou a ochranářskou zemí. Hospodářské vztahy s Ukrajinou nejsou od získání nezávislosti nijak zvlášť těsné. Kapitalistický mír nezajistí ani klesající ekonomická vzájemná závislost, ani nízká úroveň ekonomické svobody.

Západ na ruskou agresi reagoval sankcemi…

…které jsou tvrdší, než ruský prezident Vladimír Putin očekával. Západ chce sankcemi oslabit ekonomickou sílu Ruska. Tvrdost a rozsah sankcí nyní dosáhly rozměrů hospodářské války. Západ se de facto stal válčící stranou, i když jí být nechce.

Jaké důsledky to má pro vztahy s Ruskem?

Sankce zvýšily riziko válečné eskalace mezi Ruskem a Západem. Toto riziko je pravděpodobně vyšší, než si většina politiků uvědomuje. Koneckonců Západ nejenže uvalil na Rusko hospodářské sankce, ale také dodává Ukrajině těžké zbraně. Nejen z ekonomického hlediska, ale i z hlediska vojenské strategie je Západ již dlouho účastníkem válečného konfliktu. Vladimir Putin pravděpodobně považuje Západ za skutečného válečného nepřítele a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského vidí pouze jako lokálního hráče.

Politici vyzývají Západ, aby své ekonomické vztahy v rámci tzv. „friendshoringu“ zaměřil na země, které sdílejí západní hodnoty, a byl tak méně zranitelný.

Pokud je teorie kapitalistického míru správná, o čemž jsem přesvědčen, pak masivní obchodní omezení, ať už jsou namířena proti Rusku, Číně nebo rozvíjejícím se zemím, činí svět ještě nejistějším. Zvláště když se snaha o větší soběstačnost šíří nejen na Západě, ale i v Číně. Tendence k hospodářské dezintegraci, která je vedena geopolitickými a vojensko-strategickými hledisky, představuje nebezpečí pro mír ve světě. Obchodní bariéry založené na ekologických, pracovních a lidskoprávních aspektech však také ohrožují mír.

Máte na mysli požadavky, jako je zákon o dodavatelských řetězcích, který evropské společnosti nutí kontrolovat své globální dodavatelské řetězce, zda jsou v souladu se západními environmentálními a pracovními hodnotami?

Náklady na kontroly spojené se zákonem o dodavatelských řetězcích zahlcují mnoho společností. Ve skutečnosti jsou nuceny přesunout výrobu do domácích oblastí nebo do západně orientovaných zemí. Útoky na mezinárodní dělbu práce ještě více znejistily již tak nejistý mír ve světě. Kromě toho se zhoršují šance rozvojových zemí na dohnání zaostalosti. Stovky milionů lidí jsou odsouzeny k tomu, aby zůstaly v chudobě.

Jaké důsledky to má pro vztah rozvíjejících se a rozvojových zemí k Západu?

Rozvojový svět se Západu stále více odcizuje. Podívejte se, kolik afrických zemí není ochotno odsoudit Putina v OSN kvůli jeho ukrajinské válce. Indie se západních sankcí neúčastní. Západ provádí politiku, která v dlouhodobém horizontu podkopává globalizaci, ztěžuje boj s chudobou v rozvíjejících se zemích a tím posiluje nepřátelství rozvojových zemí vůči Západu. K tomu se přidává bobtnání migračních toků.

Hrozí Evropě další imigrační vlny?

Válka na Ukrajině a potravinová i energetická krize zvýší migrační tlaky do Evropy. Vlády zemí tohoto kontinentu se mohou brzy ocitnout před volbou, zda ustoupit migračnímu tlaku, nebo použít nepříjemné až kruté prostředky k zastavení přistěhovalectví. Vývoj na mexicko-americké hranici během funkčního období Donalda Trumpa může být předzvěstí toho, co Západ čeká, pokud se globalizace zaškrtí. Tehdy americké úřady oddělovaly rodiče od dětí. V Evropě taková opatření určitě nebudou tak rychle přijata. S rostoucím migračním tlakem však klesá pravděpodobnost, že budeme schopni dlouhodobě udržet humanitární uprchlickou politiku.

Evropa by se tedy měla zaměřit na volný obchod, aby snížila migrační tlak?

Tak jednoduché to zase není. Je pravda, že volný obchod dlouhodobě snižuje migrační tlak. V krátkodobém horizontu to však vypadá jinak. Migrace závisí nejen na tom, zda k nám lidé chtějí přijít, ale také na tom, zda na to najdou finanční prostředky. Pokud se v zemích původu zvýší prosperita, bude mít více lidí možnost dostat se do Evropy. Volný obchod a z něj plynoucí prosperita tedy zpočátku pravděpodobně urychlí migraci. Teprve až se lidem v zemích původu bude dařit tak dobře, že jejich touha emigrovat poklesne, zpomalí se i migrace.

Nedávná návštěva předsedkyně Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu zvýšila napětí mezi USA a Čínou. Měli bychom v příštích letech očekávat vojenskou konfrontaci mezi Čínou a Spojenými státy?

V mezinárodní politice existuje teorie přechodu moci. V podstatě říká, že nebezpečí velké války se zvyšuje, když jedna velmoc může nebo chce vyrvat roli globálního hegemona druhé. Politolog Graham Allison historicky prostudoval 16 případů takového přechodu moci. Ve 12 z nich vypukla válka. V této souvislosti by Západ měl mít velký zájem na tom, aby neposiloval Čínu tím, že bude hnát Rusko do náruče Pekingu. Jinak by sféra vlivu Pekingu mohla brzy dosáhnout až k Moskvě a Petrohradu. Geopolitické soupeření mezi USA a Čínou a z něj vyplývající dezintegrační tendence ve světové ekonomice tak zvyšují nebezpečí války.

Erich Weede, německý sociolog, psycholog, a politolog