COOLna

Máte nějakou vizi toho, jak budou vypadat média za padesát, šedesát let? Čekají nás nové kanály, nové typy chování v souvislosti s nimi?

Nemám jasnou představu, co bude za padesát let, je těžké odhadnout, co přijde za čtyři nebo pět let. To, že budeme mít víc mediálních kanálů než teď, je prostě dané. Když se ohlédnete za dvacátým stoletím, objevily se každých několik dekád. Za posledních deset nebo dvacet let jsme zažili rapidní nárůst mediálních technologií. Všichni víme, že se blíží svět, kde se budou lidé každodenně víc a víc zapojovat do mediální kultury. Zatím ale nevíme za jakých podmínek, takže nastanou boje mezi vládními agenturami, korporátními entitami a občany o podobě této participace. Bude existovat určitá neutralita? Budou „grassroots“ média lidem stejně dostupná jako ta na komerční bázi? Jaká budou omezení toho, co lidi můžou dělat, říkat, jak se mohou zapojit, co nás nechají komerční média dělat ohledně citací, dalšího používání obsahu, který se na nich objeví? Takže tyto boje by se mohly hodně točit kolem autorských práv. Ale čekají nás i další bitvy – ohledně dohledu nad daty, zacházení se značkami, standardů cenzury, otázek digitálního přístupu – a tyhle bitvy budou určovat, do jaké míry bude naše mediální kultura za padesát let participační. A bojují se už teď, současná generace má klíčovou roli v tom, aby se postavila za práva každého jedince smysluplně se podílet na kulturní krajině.

Vaše heslo na Wikipedii zmiňuje i projekt Will Henry Jenkins Hear About It? z roku 2009 – skupina lidí napsala tuhle otázku na vzkazy do lahví, které naházeli do moře, a zároveň ji vypustili na sociální sítě a podobně, aby zjistili, jak se k vám zpráva dostane rychleji. Takže – slyšel jste o tom?

Jistě, asi tak pět minut poté, co to spustili. Šlo o takové polovičaté porozumění tomu, o čem jsou digitální média. Jako veřejně činný intelektuál pravidelně projíždím Twitter, blogy, takže nemůžete nikde na světě dát online něco, v čem figuruje mé jméno, aniž bych o tom do hodiny věděl. Velmi jasný výsledek tohohle podivného pokusu je, že žijeme ve světě tak nasyceném médii, že pokud někdo na druhém konci planety tweetne mé jméno, díky moci vyhledávačů se to ke mně velmi rychle dostane. A mě moc baví třeba kontaktovat čtenáře, kteří tweetují mé jméno. Před pár měsíci jsem narazil na tweet odněkud ze Švédska, který říkal „jdu do postele s Henry Jenkinsem“ – míněno s mou knihou samozřejmě. Tak jsem odpověděl: „posuň se, máš studené nohy“. Na téhle úrovni už neexistují žádná tajemství, ne pokud použijete moje jméno.