COOLna

Mluvíte o „finančním feudalismu, ve kterém se volby konají v postdemokratickém stylu“. To mě zaujalo. Můžete vysvětlit, co jste tím myslel?

Nejsem první, kdo o těchto věcech mluví, termín postdemokracie vymyslel sociolog Colin Crouch. Samozřejmě, že žijeme v demokraciích a máme volby, jenže spousta politických rozhodnutí se děje bez demokratické legitimity, například ve světových ekonomických organizacích. Podívejte se na řecké volby a úsporná opatření, která byla Řekům víceméně vnucena. Proto si myslím, že v postdemokracii už žijeme. Zároveň se zdá, že kapitalismus, na který jsme byli zvyklí, už nefunguje.

Místo něj máme ekonomiku, která vytváří nadhodnotu skrze finanční spekulace. Tento finanční feudalismus už není o skutečných výrobcích, ale o algoritmických obchodech, obchodech algoritmů s algoritmy a finančních derivátech. Proto jsem se spekulativně zamyslel a zeptal se sám sebe, jestli už náhodou nežijeme v postkapitalistické společnosti, v jakémsi finančním neofeudalismu. Zajímavé taky je, že když se podíváte na ty nejdůležitější ekonomické hráče – Facebook, Amazon, Google –, tak všechny žene touha po monopolu. Nemusí vydělávat peníze, důvěra v ně stojí na víře, že nakonec budou ve svém oboru jediní. Facebook prostě musí být jen jeden, protože jinak přestává plnit svoji funkci. Takový Uber stále není ziskový, ale jeho hodnota na akciovém trhu roste výš a výš. Je za tím slib, že jednou vytlačí všechny ostatní. To už není situace, která by odpovídala duchu kapitalismu, není o konkurenci, ale stojí na monopolech. Pointa spekulativního přemýšlení je pak následující: pokud tyto věci nazveme postkapitalismem, finančním feudalismem, nemůžeme se díky tomu podívat na svět jinýma očima? Pochopit ho lépe, přesněji zaměřit náš pohled a proti problémům pak efektivněji bojovat? Úkolem teorie by mělo být také vymýšlení konceptů, díky kterým svět uvidíme zřetelněji.

Budu vás citovat znovu. „Sledujeme zastarávání starých modelů.Institucionalizovaná politika, iluze, že můžeme psát teoretické a politické texty, které pak mají nějaký dopad, nic z toho už není produktivní.“ Co tedy mají teoretici, intelektuálové dělat, když instituce už nefungují?

V tom rozhovoru jsem se snažil vysvětlit, že mně osobně už nálepka „teoretik“ nestačí. Nechci jen někam chodit, dávat přednášky a doufat, že moje úžasné myšlenky nebo texty ovlivní chování ostatních. Vůči tradičnímu pojetí teoretické práce jsem velmi skeptický. K tomu citátu. Dnes bych řekl, že to je sice pravda, ale rozhodně nechci tvrdit, že instituce prostě nefungují. Naopak, celé je to o nich. Musíme se ale ptát, které instituce potřebujeme a jak je proměnit tak, aby byly pro rychle se měnící společnost relevantní. Politické a kulturní instituce totiž stále fungují na myšlenkách z minulého, občas i předminulého století a pro pochopení současných problémů nejsou vybaveny. Ve Vídni mě během studia politické teorie naučili, jak zabránit nástupu Hitlera, ale na finanční feudalismus nebo kapitalismus platforem mě nepřipravili nijak. A to platí pro většinu lidí na levici. Potřebujeme jiné instituce, ale také jiné teorie, které nám ukážou, jak být politicky efektivní. Technologičtí nadšenci moc levici nefandí a lidé nalevo obecně nevědí o technologiích dost.