Alkohol nám pro jistotu zakázali ještě před příjezdem. Prý kdybychom si každý koupili jedno pivo (něco přes 20 osob), vykoupili bychom místním půlroční zásoby alkoholu!
Střetává se tu hned několik kultur. Od západu, ze strany Pákistánu, je ovlivněná muslimskou kulturou a ze severu od Tibetu zase buddhistickou. Místní mají povětšinou velké kulaté obličeje, které zase bývají připisovány mongolskému původu. Hlavním poznávacím znamením ale je, že jsou všichni velmi milí. Po staletí žijí izolovaní v horách a vypěstovat úrodu během pouhých čtyř teplých měsíců je udělalo pokornými, s ochotou si vždy vzájemně vypomoct. Děti zde nemají letní prázdniny, ale zimní.
V Dillí dostávám přímou ránu. Nejen díky teplotě a vlhku, ale i zmatku, křiku, nekončícímu troubení a značné chudobě, kterou tu člověk vidí na každém kroku. Do cesty se tu navíc v ulicích i mezi auty prodírá značné množství koz a krav. Kozy mají okolo hlavy často barevný věnec. Na dotaz, proč jej mají, se dozvídám, že jdou na popravu a že jim tím chtějí udělat hezký poslední den.
Horší jsou následující dny. Začínám chápat, že když se nebudu moc lidem dívat do očí a budu se chovat dostatečně netečně a kamenně, tedy přesně naopak než v Ladakhu, mám větší šanci, že mi dají pokoj a nic si nedovolí.
COOLna 
Napsat komentář