COOLna

Jednou z definic inteligence je schopnost rozlišovat mezi podstatným a méně důležitým, zvláště v krizových chvílích. Inteligentní člověk dokáže informace, úkoly a výzvy třídit. Z detailů, pavučin a zamotaností se může těšit třeba básník, u lídrů ale očekáváme tu schopnost třídit a soustředit se na podstatné. S tím souvisí i důležitá schopnost prioritizovat, řešit věci postupně a úkoly odškrtávat. Mířím-li na všechny cíle najednou, netrefím se pak nikam.

Když si vezmeme současné krize a výzvy, tak aniž bychom prohlásili západní lídry za neinteligentní, schopnost priroritizovat neprojevují. Svědčí o tom například právě návštěva předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové na Tchaj- wanu.

Nejdůležitější výzvou současného světa je ruská agrese na Ukrajině, a to z mnoha důvodů. Proto, že je Ukrajina jedna z největších evropských zemí, proto, že hrozí naprostá devastace tamější ekonomiky a bezprecedentní humanitární krize. Proto, že se konflikt odehrává na hranicích EU a NATO. Proto, že válka razantně prohloubila energetickou krizi v Evropě. Proto, že Rusko je jaderná velmoc. A ještě z mnoha dalších důvodů.

Proto bych považoval za logické učinit všechno, co je v našich silách a otevřených i zákulisních diplomatických schopnostech, a pokusil se získat Čínu ve věci ruské agrese na Ukrajině na naši stranu nebo ji alespoň od Ruska v maximální míře zkoušet oddálit. Návštěva Pelosiové na Tchaj-wanu v době, kdy válka na Ukrajině přechází do nejkritičtější fáze, jde zcela proti tomu. Čínský prezident před klíčovým stranickým kongresem na návštěvu nějak odpovědět musí a agrese na Tchaj-wanu to nebude a ani to nebude přímá vojenská konfrontace s americkými vojenskými plavidly v okolí Tchaj-wanu. Pak je skoro jisté, že Čína Americe a Západu odpoví právě užší hospodářskou a hlavně vojenskou spoluprací s Ruskem, a to v nejhorší chvíli.

Samozřejmě že Číňané nejsou hloupí a rychle by prohlédli, že nabízená spolupráce s USA a Západem na izolaci Ruska je pouze dočasná a soupeření Číny a USA je do budoucna nevyhnutelné. Stejně tak Číňané vědí, že se jim hodí, že Rusko bude do budoucna dodávat do Číny levné energie a že směřuje k tomu, že bude vazalským státem Číny. To ale neznamená, že si chytří diplomaté nemohou sednout ke stolu a pragmaticky se dohodnout na krátkodobé či střednědobé spolupráci a dočasném přerušení dlouhodobě nevyhnutelného soupeření a konfrontace.

Příměří by mělo tu formu, že by na ní nějak vydělaly obě strany. Stačí si udělat seznam zájmů obou stran: krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých a pustit se do obchodu. Kdyby měl Západ nevykastrované osobnosti, protřelé lišáky a stratégy typu Kissingera či Brzezinského, určitě by to nejen zkusil, ale asi i dovedl.

Jenže současný Západ tyto osobnosti nemá, a pokud je má, tak sterilní a ideologické prostředí současných vládních, politických, úředních a akademických elit jejich vzestup na výsluní neumožní.

Ještě jedna věc: Čína nemusí být sympatická vůbec v ničem, ale agresivní teritoriální expanzi nemá na rozdíl od Ruska ani v genech, ani v paměti.

A to tu navíc máme ještě třetí výzvu, a to jsou klimatické cíle a radikální zelená politika. Ruská agrese na Ukrajině a energetická krize měly západní elity vést k tomu, že se vyhlásí, že klimatické cíle a uplatňování související regulatoriky se provizorně odkládá, dokud válka na neskončí a dokud se nevyřeší energetická bezpečnost Evropy. Realita je bohužel stejně taková, že země jako Indie, Čína a Rusko budou – pokud vůbec – snižovat emise v době velmi vzdálené. Zatímco Západ se bude předhánět v poškozování sebe sama, na globální posuny v klimatu to stačit nebude.

Jan Macháček