Dalajlama, tibetský duchovní vůdce, jednou navštívil Portugalsko. Hrdě mu ukazovali moderní čtvrtě a technologicky vyspělé věžové budovy. Jen kroutil hlavou: „Vy, lidé na Západě, umíte stavět krásné věci kolem sebe. Ale nebylo by pěkné snažit se postavit také něco uvnitř sebe?“ A dodal: „Víte, až budete uvnitř hluboce nešťastní, pak ve svém supermoderním a vyspělém stém patře hyperluxusní budovy budete hledat akorát tak okno, ze kterého se dá vyskočit.“
V Tibetu mě zaujalo, kolik tamních lidí žije ve velmi obtížných, ba pro našince nesnesitelných podmínkách, a přesto si udržují klid, úsměv a spokojenost. „Protože na tom stále pracujeme,“ řekl mi jeden tibetský mnich. „Vnitřní podmínky jsou důležitější pro život. Svým nitrem totiž interpretujeme vnější svět. Nejsme-li spokojeni uvnitř, nestačí nám ke spokojenosti nic zvenčí.“
A tak v nočním mrazu spali před stanem. Probudili se čilí a šťastní. Zatímco já celou noc klepal kosu a ráno vylezl rozmrzelý. Přitom jsme strávili noc ve stejném místě jen pár metrů od sebe. Když jsem se zeptal, jak je to možné, zasmáli se: „Představ si mořský příliv. Vlny, které se valí na pobřeží. Když budeš vespod vlny, budeš se otloukat o dno, rozbíjet o útesy. Přitom stačí jen klouzat po povrchu. Vždyť proč Tě dělá šťastným moře? Protože je jako Tvůj život. Pohlédneš-li na něj shora, z nadhledu, vidíš rovinu jako zrcadlo. Chceš-li mít deprese, půjdeš do hloubky. Čím níž, tím větší tlak Tě bude drtit. V moři jako v životě.
Ty si určitě myslíš, kolik toho ještě potřebuješ získat nebo poznat, abys byl šťastný. Ale tímto způsobem přemýšlení si připravuješ svou zkázu. Když něco z toho nemáš, Tvé štěstí se hroutí, protože není naplněna podmínka Tvého štěstí. Přitom, když vidíš oceán, Ty ho nemusíš vlastnit nebo poznat celý. Stačí Ti vychutnávat si vlny v jediném místě, a můžeš být nejšťastnější muž na celém světě. Jinak řečeno: I v pekle můžeš prožívat malý ráj, tak jako v ráji můžeš prožívat velké peklo.“
„Podívej,“ zvolal najednou jeden z mnichů a ukázal na temný velký mrak. „Vypadá tak hustě, že by se na něm dalo sedět. Přitom je to jen mlha. Podobně všechno špatné vyvolává dojem, že se to už nikdy nezmění, že nebude líp. To je podstata zla. Ve lživém dojmu.“
„A přitom,“ usmál se druhý, „stačí trocha ranního slunce a i mráz zmizí. Když si tedy uvědomíš, že to nepříjemné v Tobě je jen pocit, dojem, představa a stejně můžeš mít také příjemný pocit, dojem i představu, stačí, když do toho pomyslného černého mraku vpustíš trochu slunce, a Tvá mrzutost, žlučovitost a vztek ustoupí. Zjistíš totiž, že je nepotřebuješ a neprospívají Ti.“
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář