COOLna

Už nyní dochází k rapidnímu poklesu reálné kupní síly. Lidé kvůli vysoké inflaci reálně vydělávají méně, zatímco zálohy za energie se zvyšují. Většina domácností ještě neviděla konec toho nárůstu, neviděla konečné částky, které budou platit za elektřinu, plyn, teplo. Laicky by se to dalo přirovnat k šoku, který je sice rozložený v čase, avšak jeho finále se blíží. Odehraje se nejspíš už na podzim. Z pohledu posledních pěti let jde až o neuvěřitelné navýšení nákladů na bydlení, to si musíme říct na rovinu.

Co tím myslíte?
Vezměte si průměrnou domácnost, která má ledničku, pračku, topí zemním plynem. Její náklady vzrostou až o 10 tisíc korun měsíčně. Když vezmeme, že taková domácnost vydělává mezi 40 a 50 tisíci čistého, tak jde o velmi výrazný zářez do jejího hospodaření.

Jak se vyšší úroky hypoték propíší do výší splátek?
Když si dnes tito lidé přijdou refixovat svou původně třeba dvouprocentní hypotéku, musí už počítat s výrazně vyšším úrokem. U třímilionové hypotéky může splátka najednou vzrůst o více než pět tisíc měsíčně. Dohromady s energiemi to pro středněpříjmové domácnosti bude tedy velmi tvrdý náraz. Ale to se bavíme jen o elektřině, plynu, hypotéce. Ale kde je všechno ostatní? Výrazně rostou ceny potravin, pohonných hmot, oblečení, obuvi, služeb. To jsou další pětisetkoruny měsíčně navíc, které budou dále zatěžovat rodinné rozpočty.

V zahraničí stropují ceny, snižují DPH či dávají jednorázové podpory. Má to ale vůbec smysl?
Pokud nechceme, aby veškerou tíhu burzovních cen nesly domácnosti a firmy, tak jako se to děje dnes u nás, smysl to samozřejmě má. Já se ale obávám, že se zde od března diskutuje o tom, jakou pomoc zvolit, aby byla dostatečně selektivní, a ne plošná, zatímco v zahraničí se už konkrétní kroky prakticky dělají. Za mě je žádoucí pomáhat rychle a jednoduše. Jakmile začneme vybírat složitým způsobem, koho podpořit, aby to bylo zcela spravedlivé, může se stát, že začneme pomáhat třeba až v prosinci, kdy už můžeme mít úplně jiné starosti. Navíc ani taková selekce nebývá rozhodně levná.

Někdo si může myslet, že český zákazník skousne cokoliv, a proto ceny zvyšuje. Jiný to dělá zase pod tlakem nákladů a ztrát nakumulovaných z covidu. Třeba u restaurací lidé po opakovaných lockdownech až tak nehleděli na ceny a byli rádi, že mohli restaurace opět navštívit. Byli ochotni akceptovat téměř jakoukoli cenu. Ale postupem času je vidět, že návštěvnost už neroste jako dříve a zdaleka nedosahuje úrovně roku 2019, nicméně ceny na to zatím nereagují. Přitom restaurace a hotely bývají mezi prvními, kdo obvykle pociťuje propad kupní síly obyvatel. Stejně jako kultura, dovolené a rovněž zmiňované nákupy oblečení.

ekonom Petr Dufek