Když Martin dostal práci v New Yorku, odstěhovali se tam a Ruth své studium práv dokončila na University of Columbia jako nejlepší z ročníku v roce 1959. Přesto nemohla sehnat práci v oboru. „To, že jsem židovka, zvedalo obočí. To, že jsem žena, zvedalo obě. A fakt, že jsem matka, mě vyřadil ze hry,“ řekla v roce 1993.
„Přesně věděla, co chce změnit, protože s tím měla osobní zkušenost,“ řekla časopisu Reader’s Digest profesorka práv z Columbia University Katherine Franková.
„Ruth Bader Ginsburgovou nemůžete onálepkovat jako liberální nebo konzervativní, dokázala nám, že na takové nálepky je příliš přemýšlivá,“ řekl Bill Clinton v roce 1993 u příležitosti její nominace mezi soudce Nejvyššího soudu Spojených států jakožto druhé ženy v historii. Některé z ideí, za které Ruth celý život bojuje, jsou ale i dnes radikální. Myšlenka, že manželství by mělo být rovnostářskou institucí a pro všechny, myšlenka, že genderové normy jsou zbytečné a škodlivé.
„Jeden z jejích citátů je o tom, že kdyby sama nežila konvenční, tradiční život s manželem a dětmi, nejspíš by se na ní kvůli její práci nahlíželo jako na radikálku,“ řekla magazínu Rolling Stone Shana Knizhniková, spoluautorka knihy Notorious RBG.
Jenže na rozdíl od jiných radikálů tahle nezničitelná babička nehází kameny ani zápalné lahve, její práce sestává z kompromisů, stavění mostů, taktiky, pragmatismu a hledání dlouhodobé strategie a odpovědi na otázku, jak se posunout k rovnější společnosti bez toho, abychom se cestou neodcizili od lidí, kteří s námi nesouhlasí.
COOLna 
Napsat komentář