Máme učební obor číšník jako čtyřletý s maturitou, přitom absolventi v podstatě nikoho obsloužit neumí. Nemají pořádnou praxi, protože se bojíme nechat děti pracovat. Dáváme jim všechno, ale bojíme se po nich něco chtít. Což je špatně, často se o tom se ženou doma bavíme. Přitom jim pořádnou svačinu do školy nabalit neumíme, když máme pocit, že jim v jídelně vaří špatně. Pořád čekáme, že někdo přijde a udělá to za nás. Jsme prostě takoví sázkaři a jedeme ve všem ode zdi ke zdi. Přitom buďme rádi, když je na naše děti někdo přísný, když my to nedokážeme.
Tvrdší systém dokáže z lidí dostat lepší výkon.
V Americe je běžné, že kluci v patnácti šestnácti letech chodí dělat a z číšníků tam nikdo není vyučený v oboru. Prostě se to naučí na place a není jim zatěžko někomu posloužit. V tom je podle mne největší rozdíl. Umí přijmout svou sociální roli a realitu života a naučí se, že je vždycky něco za něco, což je do života klíčová věc.
Zdeněk Pohlreich
COOLna 
Napsat komentář