„Je třeba si uvědomit, že řada chemických sloučenin přetrvává v prostředí desítky let, takže zákaz jejich výroby nevede automaticky k prudkému poklesu jejich koncentrací v prostředí nebo lidských tkáních. Budou ještě dlouho vylučovány z výrobků, které jsou stále v užívání, ze skládek odpadů, recyklačních jednotek či kontaminovaných půd,“ řekl Ivan Holoubek, ředitel Centra pro výzkum toxických látek v prostředí Masarykovy univerzity.
Vzhledem k současnému počtu i objemu produkovaných chemikálií se navíc nabízí otázka, zda je individuální toxikologické hodnocení látek vůbec dostatečné a nemělo by být doplněno regulací celkového objemu vyráběných chemikálií.
„Bezpečný životní prostor pro lidstvo“, jejž popsal Johan Rockström ze Stockholmské univerzity v časopise Nature. Tento koncept je založen na myšlence, že Země vstoupila do nového geologického věku Anthropocenu, ve kterém se hlavním činitelem globálních environmentálních změn stalo lidstvo. Anthropocen vystřídal období Holocenu, který představoval deset tisíc let stability zemských systémů a umožnil vývoj lidského druhu. Autoři článku tvrdí, že lidstvo je v této chvíli schopné vychýlit Zemi z tohoto stabilního stavu a způsobit nevratné změny. Identifikují devět směrů lidských zásahů do prostředí a pro sedm z nich navrhují hranice, které by v rámci zachování stability neměly být překročeny.
Jednou ze dvou oblastí, pro kterou zatím nepřekročitelné hranice navrženy nebyly, je chemické znečištění Země. V zásadě by tato hranice mohla být definována jako nejvyšší přijatelné množství kontaminantů, které ještě může být vyloučeno, nebo jako největší přijatelná úroveň dopadů znečištění na funkce ekosystému. Ovšem definovat hranici bezpečnou pro život v situaci, kdy seznam komerčně vyráběných látek čítá jen v Evropě 100 tisíc chemikálií, z nichž kolem 2500 je vyráběno ve velkých objemech, je při současném individuálním přístupu k hodnocení chemických látek nadlidským úkolem. Tím spíš, že toxikologické působení těchto chemikálií ve směsích se nedá snadno předpovědět.
K tomu je třeba připočíst špatnou dostupnost globálních dat o výrobě, aplikaci, likvidaci i environmentálních hladinách toxických látek a neexistenci environmentálních databází. Nemalý problém představují také rozvojové země se zastaralými výrobními i likvidačními technologiemi a nekontrolovatelným pohybem odpadů.
Jana Klánová, výkonná ředitelka projektu CETOCOEN
COOLna 
Napsat komentář