COOLna

Vadí jí, že se u soudu nikdo neohlížel na to, že je důchodkyně. „Nikoho nezajímalo, kolik mám důchod.

Kromě výsledku soudu má paní Kubešová trauma také z chování zúčastněných. „Soudkyně a protistrana se pořád bavily mezi sebou – o mně beze mě. Já jsem nebyla vyzvána ani k tomu, abych podala vysvětlení. Jednali se mnou jako s neplatičem, který si slušné jednání nezaslouží,“ krčí rameny důchodkyně, která zdůrazňuje, že i po prodělané nemoci léta docházela do práce. „Soudkyně mi dokonce řekla, že mám jít bydlet na ubytovnu, když ty peníze nemám. V sedmašedesáti letech? Celý život jsem pracovala, vychovala jsem tři děti, a mám jít na ubytovnu?“ zvyšuje paní Kubešová rozčilením hlas.

„Těch dvacet procent platí, ano. Nájem se nesmí o víc zvýšit v součtu za poslední tři roky,“ potvrzuje advokát Jan Vobořil spolupracující s neziskovou organizací Iuridicum Remedium (IuRe), která prosazuje dostupnost práva a spravedlnosti všem. „Ale v přechodných ustanoveních na konci občanského zákoníku je klauzule o tom, že u bytů, kde nájem od konce regulace nerostl, lze zvyšovat rovnou na tržní hodnotu,“ dodává. „To, že pronajímatelem je družstvo, nehraje roli. Nemusí se chovat o nic víc sociálně uvědoměle, než kdokoliv jiný. Ani to, že je žalovaná důchodkyně a nemá prostředky, nemusí zohledňovat. Kdyby se vedlo řízení o vyklizení nemovitosti, tak by to roli hrát mohlo, ale v tomto případě ne.“ Podle Vobořila je potenciálně sporný jen způsob stanovení tržní ceny nemovitosti. „Je otázka, jak znalec dospěl k té konkrétní částce. Vybydlený byt je s těmi nabízenými na trhu obvykle nesrovnatelný.“

Podle právníka Stuny byl soudní znalec popleta. „To stanovení tržní hladiny bylo podivné, já jsem ale svojí klientce radil, ať se neodvolává. Bylo pravděpodobné, že by prvoinstanční soud rozsudek stejně potvrdil.“ Stuna současně poukazuje na to, že družstvo nemělo pravomoc paní Kubešovou vystěhovat na ulici. „To by ji museli žalovat znovu. A v tom případě bych do toho zase šel a zažádali bychom si o splátkový kalendář, aby měla čas si tu platbu rozložit. Vždyť je to nemorální to po ní chtít, ona je v invalidním důchodu. A nemá odkud vytáhnout 150 tisíc,“ vypočítává Stuna. „Obecní byt nedostane, protože jí řeknou, že zatím má kde bydlet. Na to, aby jí ho dali, by musela dostat z toho současného výpověď. Jenomže mohla by se spolehnout na to, že by ji ho pak přidělili z týdne na týden? Těžko. Je to hrozný, někde bydlí celej život, a teďka má jít pryč? Jim je v podstatě jedno, co s ní bude.“

Podle předsedkyně bytové komise je případ paní Kubešové typický. „O seniorech, kteří mají podobné problémy, slyším denně a také se s nimi setkávám. Lidí, kteří nemají na nájem a chodí jim pozdě dávky, je opravdu čím dál víc.“ Problém je podle ní také v tom, že se příspěvek na bydlení počítá z tzv. normativních nákladů na bydlení, které byly aktualizovány až pro tento rok. Žolčáková, stejně jako například odborníci z PAQ Research, dlouhodobě upozorňuje na to, že pro řešení problému by bylo potřeba nejen zvýšení normativů, ale úplné odstropování příspěvku. „I když platíte pořád víc, příspěvek má strop, takže se od určitého momentu nezvyšuje, přestože růst cen nájmů pokračuje,“ vysvětluje.

Na příspěvek na bydlení má dnes v Česku nárok přibližně 16 procent domácností, ale využívá ho přitom jen okolo čtyř procent, jak uvádí Michaela Kudrnáčová z PAQ Research. To znamená, že okolo půl milionu domácností na něj má nárok, ale nevyužívá ho – z řady důvodů. „Zejména proto, že příspěvek je kvůli stropování příliš nízký nebo se lidé chybně domnívají, že nesplňují kritéria. Část lidí o příspěvku neví, popřípadě neví, jak o něj žádat. V neposlední řadě nechtějí podstupovat administrativu s ním spojenou,“ vypočítává Kudrnáčová. Zatímco mnoho politiků dlouhodobě tvrdí, že český stát tratí kvůli zneužívání dávek, realita je úplně opačná. Místo aby lidé příspěvek na bydlení zneužívali, se naopak stydí ho čerpat nebo nevědí, jak na to.

Dalším problémem pro zranitelné nájemníky, jako je paní Kubešová, jsou zmiňovaná zpoždění výplaty dávek. „Úřad práce na Praze 10 se dlouhodobě potýká s fluktuací zaměstnanců a nezvládá nápor práce. Vzhledem k tomu, že nespadá pod radnici Prahy 10, ale pod ministerstvo práce a sociálních věcí, náš jediný způsob, jak nevyplacené dávky řešit, je posílat urgence přes naši (dnes už bývalou- pozn.red.) starostku Renatu Chmelovou, která je také senátorkou,“ říká Veronika Žolčáková. „Máme tu seniory, kteří jsou obětí tohoto systému a chodí denně do potravinové banky. Taková je realita, vnímáme to jako obrovský problém.“ O mnoha lidech, kteří jsou na tom stále hůř, však podle Žolčákové úředníci ani nevědí, a situace se tak vymyká kontrole. „Dozvíme se jen o těch, kteří přijdou nebo zavolají. Hodně toho suplují neziskovky a potravinové banky, ale to nejde donekonečna. Nemůžeme pořád látat díry nesystémově, radit lidem, ať si zažádají o mimořádnou hmotnou pomoc nebo urgovat zpoždění dávek přes senátorku. Občas někomu pomůžeme, ale nic systémového nemáme.“ Žolčáková je stejně jako autoři z PAQ Research na základě zkušenosti z bytové komise přesvědčená, že dokud se dávkový systém nezmění, bude se do situace, v jaké je paní Kubešová, ocitat stále více lidí.

Když paní Kubešovou navštívím v červnu, je situace pro domácnosti, jako je ta její, ještě horší.

„Čekám na příspěvek na bydlení, který je teď naštěstí přes čtyři tisíce, ale chtěla bych vidět, kdo z toho umí vyžít.“ Pochvaluje si nicméně, že teď poprvé po dlouhé době přišel v květnu i v červnu příspěvek včas. Do té doby byla zvyklá na něj čekat většinou tři nebo čtyři měsíce. „Musela jsem tam každé tři měsíce jezdit prokazovat, že na něj mám nárok. Jedete tam hodinu a pak si tam musíte vysedět tak další tři až čtyři. Naštěstí to teď budou vyžadovat jen každého půl roku.“ Podle Kubešové je vyčerpávající především množství času, který kvůli příspěvku na úřadech stráví, vyplňovat formuláře si prý už zvykla.

Aby se jí žilo o něco pohodlněji, zrušila si důchodové připojištění, další rezervy už ale nemá. Nečekané výdaje jsou pro ni velký problém. Momentálně potřebuje brýle, a kvůli typu vady hned dvoje – v celkové hodnotě deset tisíc. „Doufala jsem, že ten soud dopadne jinak, to víte, že jo, ale věděla jsem, že je to boj s větrnými mlýny.“ říká.

Na neděli si s kamarádkou plánují udělat knedlíky s jahodami. „Já koupila jahody, ona dodá zbytek, tak si takhle spolu občas vaříme. Když si vaříte jen sama pro sebe, vyjde to mnohem dráž. Tak už se na ty knedlíky těším,“ říká před rozloučením.

A2larm