\“Dělám to kvůli dětem.\“ Mrazí mě z této věty, když vychází z úst někoho, kdo zažívá doslova osobní demolici ve vztahu. Ubližování, násilí, vydírání.
Vidím totiž nejen přítomnost, ale i minulost, která toho člověka dovedla k tomuto přesvědčení: že děti MAJÍ ŽÍT v negativním prostředí.
\“Dělám to kvůli dětem,\“ nezřídka říkal i rodič tohoto člověka, tehdy dítěte, když sám zažíval ubližování, násilí a vydírání své osoby. A dítě se na to dívalo. Každý den poslouchalo \“To je normální, nesmíme odejít\“, až se to pro něj opravdu normálním stalo, a tento vzorec rodičovského chování si osvojilo i ve vlastní dospělosti. Nechá si ubližovat, a považuje to za normální. Jen se pak zmateně ptá: \“Proč je život takový? Proč je normální, že život bolí?\“
Nemám rád, když lidé nadávají na život nebo na lásku.
Život sám o sobě není složitý, to jen my si ho někdy komplikujeme.
A láska sama o sobě nebolí, neubližuje, nezklame. Bolest, ubližování a zklamání působí jedině člověk. Jen konkrétní člověk. Nikdy ne láska.
Vadí mi, kolik lidí dokáže zlomit hůl nad někým, kdo prožil špatné dětství.
Přitom to dětství je příčinou přímých následků, které se dějí v přítomnosti.
Projevují se úzkostí, nerozhodností, ponížeností, voláním po lásce, kterou tito lidé bohužel často nepoznali. Ani dřív, ani teď. Ani zvenčí, ani uvnitř.
Až tedy příště budete chtít použít větu \“Dělám to kvůli dětem\“, zamyslete se, co skutečně Vaše rozhodnutí může způsobit. Zda je sune k lásce, sebeúctě a štěstí nebo spíše k strachu, izolaci a nevíře v lepší budoucnost.
Chci, aby se lidé naučili negativní vzorce svých rodičů překonávat. Poslat ty převzaté modely chování tam, kam patří. Do minulosti. A začít konečně žít. Ne jenom živořit.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář