Po dlouhém sledování situace velmi rádi přistupovali na změny, které symbolizoval a odstartoval Michail Gorbačov. Ale bylo to oboustranné, protože Západ se také dostal do krize, což dnes vidíme velmi plasticky. Najednou se tady objevilo obrovské teritorium, které bylo lačné po spotřebě západních výrobků, a bylo možné jej celé zaplnit, a tím oddálit některé problémy, například s nekrytou měnou a zadlužeností.
Privilegovaní lidé, kteří byli blízko důležitých informací, se stali privatizátory majetku v těchto zemích, a po dohodě je přeprodávali lacině nadnárodním korporacím. V tomto procesu došlo k odměnění lidí, kteří převrat zajišťovali, a zároveň k uspokojení těch, kteří byli rádi, že získali a obsadili nové teritorium.
I mezi disidenty byla privilegovaná kasta lidí, kteří se tak jen tvářili, ale byli schopni spolupracovat víc, než bylo potřeba, s minulým režimem, a pak i s novým. Řada lidí to ale myslela vážně, byli třeba na nějakém okresním městě a chtěli s tím něco dělat a svůj boj prohráli třeba až do zničení rodiny, byli úplně vyřazeni ze společnosti. Kdežto někteří privilegovaní, zvlášť v Praze, přijímali značné finanční prostředky ze zahraničí pod dohledem Státní bezpečnosti. A pak v tom pokračovali. Tady se samozřejmě nedaly jen tak konspirativně zavážet peníze bez této kontroly. To je velmi naivní a hloupá představa.
Bylo něco, co vás v archivech překvapilo?
Ani moc ne, protože ti lidi se stejně časem prozradili chováním sami. Jen mi potvrdili můj odhad. Malují si svůj portrét dlouhodobě.
Ve funkci policejního prezidenta jste moc dlouho nevydržel…
Rok a půl. Celkem jsem na vnitru strávil čtyři a půl roku v různých pozicích. Už mě nebavilo přehrabovat se jen v archivech a minulosti, chtěl jsem dělat i něco praktického. Dostal jsem od ministra úkol, abych zastavil narůst trestné činnosti. Když jsme se potom loučili, neboli když mě vyhazoval, tak jsem mu předložil všechny ty papíry, ze kterých vyplývá, že v roce 1994 kriminalita poprvé od roku 1989 dokonce výrazně klesla a zvýšila se objasněnost trestné činnosti. V dalších letech až do roku 2000 kriminalita opět stoupala. Jan Ruml sedel proti mně, nedokázal se mi podívat ani do očí, koukal někam do horního rohu místnosti a povídá:\“Musíš si uvědomit, že politika je iracionální.\“
Vy jste vlastně byl za komunismu někdo, komu se říká občanský aktivista. Dnes jste jím taky. Píšete články, mluvíte v některých necenzurovaných médiích a internetových rádiích, posíláte maily, pořád burcujete ke změně. To, čemu se dnes říká občanský aktivismus, ale často moc občansky nevypadá a aktivisté mají mizernou pověst…
Pověst jim zkazili politickou mocí placení aktivisté. Když něco vzniká shora a ne přirozenou cestou, tak je to vždy problém. Obzvlášť pokud se do toho pumpují peníze z veřejných rozpočtů, nebo dokonce zahraniční prostředky. To jsou takzvané politické neziskové organizace, které se míchají do politiky způsobem, který je nepřijatelný. Snaží se nahradit politické strany, ideologizují, a ať už si do vínku napíšou cokoli, vměšují se do něčeho, do čeho nemají. Často navíc kopou za cizí zájmy. Je to na hraně zákona a mělo by se to řešit. Nehodnotím neziskovky, které někomu nebo něčemu pomáhají a vznikají zdola, to je úplně jiný příklad. To jsou nezpochybnitelné a důležité věci. Představa neziskových organizací zakládaných shora podle Václava Havla ale není žádná občanská společnost.
Vezměte si organizaci jako Člověk v tísni. Hned na začátku se vymyslela finta, jak ho napojit na veřejné peníze – proto i vznikl při České televizi. Tímto způsobem se dostal hned k veřejným penězům a pak si budoval dál svoji pozici. Nejprve dostal peníze ze Spojených států a postupně ukrajoval stále větší krajíc ze státního rozpočtu. A to si nemyslím, že je v pořádku. Činnosti, které se takto podporují, může rovnou stát vykonávat sám. Není důvod žádného outsourcingu nějakým Člověkem v tísni, který je nakonec vůči státu neodpovědný a vykonává navíc nějakou podivnou agendu v zahraničí, jež je poměrně nejasná a neprůhledná. Existují i podezření, že někde dochází k distribuci vojenského materiálu a že se tedy vždycky nejedná třeba jen o stavbu nemocnic.
Člověk v tísni rozjíždí projekt ve školách – bude českým dětem vysvětlovat, co jsou dezinformace, komu mají věřit a na kterou stranu se přiklonit. Na vymývání dětských mozků najali nejlepšího youtubera Kovyho. Jak je něco takového možné?
Tady už by bylo na místě zamyslet se nad trestněprávní odpovědností ministrů, kteří přidělují na takové věci peníze. Je treba vědět, kdo takové věci odsouhlasil. My přece máme dát do pořádku školský systém, a ne že nám tam bude někdo z boku sunout svoje představy, jak má vypadat vzdělávání.
Jako dezinformace se dnes označuje každý odlišný názor a zveřejnění něčeho, co se nehodí. Vy jste zakládal Asociaci nezávislých médií, jež se tím zabývá a vystupuje proti cenzuře. Co vás k jejímu založení vedlo a co je jejím cílem?
Cítím obrovské omezování svobodného informačního prostoru, dnes zejména toho internetového, a tu strašlivou manipulovatelnost. Jde mi o to, aby ten prostor zůstal otevřený názorům, pozicím, informacím, které jsou třeba jiným nepohodlné, ale pro mě je to vizitka toho, jestli je demokracie životaschopná nebo není. Protože jakmile se začne omezovat, přestává platit voltairovské \“nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do krve se budu bít za to, abyste to mohl říkat\“. Pokud se omezuje svoboda projevu, demokracie končí, to je jasné. Tady kdekdo vyčítá nějakému webu, že zveřejňuje takové či onaké informace, ale pokud ty informace nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu, tak ať si říkají, co chtějí. A jestli s tím má někdo problém, ať argumentuje a hádá se o to, co je pravda a co není, ale ne aby tlačil na to, ať se konkurenční názor zakáže, omezí a ostrakizuje. Pokud to ještě někdo dělá za soukromé peníze, tak dejme tomu, ale pokud tak činí za státní, anebo ještě hůř za peníze ze zahraničí, jako se to děje v případě Člověka v tísni, Evropských hodnot a podobně, no tak to je zkorumpovaný člověk či organizace, jelikož jde za žold proti svobodě slova, proti demokracii.
Samozřejmě že tu jsou nadnárodní programy, které jsou často oficiálně šířené z Evropské unie, protože jsou žádoucí a přijatelné pro současný establishment.
Tomu establishmentu se poddávají i média, protože pokud se nebudou poddávat, budou mít problémy. Někteří mají už konkrétní představu, co smějí a nesmějí, protože jim bylo vyhrožováno jejich šéfy a těm zase jinými šéfy, jiní páchají sami na sobě autocenzuru, protože tuší, že kdyby se pustili jinou cestou a začali vysvětlovat třeba to, že genderová ideologie představuje vymyšlenost, která nesouvisí s ničím, co by bylo podepřeno seriózním výzkumem a co by dávalo smysl v existenci lidské pospolitosti, alespoň v podobě, v níž je dnes uplatňována, měli by problémy. Lidé cítí, že kdyby šli mě proti mně, narazili by a mohli taky skončit. Existenční nutnost nebo pud jim velí, že nepůjdou proti proudu a nechají se unášet.
Funguje současný režim podobně jako minulý? Tedy, že je zde skupina, která je z materiálních, kariérních čí společenských důvodů ochotná udělat cokoli, pak ta, která je proti a kterou se systém snaží umlčet, a mezi tím mlčící většina? Liší se jen kulisy,
Je to podobné. A aby se to celé potvrdilo a legitimizovalo, zase se mění školní osnovy. U humanitních oborů se měni učební programy tak, že se stále snižuje jejich úroveň a zaplňují se víc a víc ideologickými školeními pro různé politology a sociology. Podobné vzdělaní už nelze brát vážně. Je vidět, že se soustavně pracuje na tom, aby lidé dobře sloužili. Vzniká poloprivilegovaná, ale služební kasta.
Potřebovali jsme od roku 1989 nějaký odstup. Ten už teď máme, a stále jasněji se jeví, že za využitím krize Východu byla krize Západu. Krize Západu se spojením obou bloků pouze oddálila. Ekonomicky se podařilo rozšířit odbyt a částečně zničit konkurenci, šlo o využití zdrojů na Východě, hmotného i lidského potenciálu. V současnosti už ani to nestačí, a tak se rozehrává další hra, která s tím úzce souvisí: války v severní Africe či na Blízkém východě. Hledají se nové a nové metody, jak čelit vlastní krizi. V tomto případě jde o to, aby se podařilo roztočit ještě vícekola zbrojního průmyslu, aby se podařilo fiktivní bankovní svět znovu napumpovat. A tak se třeba zničí území, které je pak potřeba obnovit. Ale to nepůjde donekonečna. Establishment má totiž zároveň strach z vlastních obyvate. Krize se prohlubuje a má různé aspekty. Mně pro mě lidi je například viditelná masová migrace a umělé sociálně-náboženské konflikty, které se rozhořívají v západní Evropě. Vymýšlí se, jak uživit ten potěmkinovský blahobyt, zaměstnat populaci novými problémy. Demokracii se utahují šrouby.
To, co platí pro Evropu, platí i pro upadající impérium Spojených států. Proto je Západ tak posedlý Ruskem, zemí s největší zásobárnou nerostných surovin na světě, a snaží se uchvátit země od Iráku přes Afghánistán po Venezuelu,
Ano.Rusko by se samozřejmě hodilo. Ale stačí se podívat do Afriky, co se dělo celou dobu tam. Ta zvěrstva, kterých si nevšímáme, protože jsme sebestřední. Svět je v plamenech. Ale to, co se stalo v naší zemi, bude mít samozřejmě velké důsledky. Treba to, že jsme odevzdali 70 procent průmyslu do Německa nebo že si naše strategické firmy porcují velmoci.
Jaké ty důsledky budou?
Jde o odliv našeho bohatství. Jestliže se tady vyrábějí škodovky, ale je to Volkswagen, znamená to, že se účetně vykáží v Německu jako finální výrobek, přestože vznikl tady. Co z toho vyplývá? Že peníze tečou do Berlína. Ty takzvané benefity z Evropské unie několikanásobně převyšuje odliv peněz opačným směrem. Do starých zemi EU tak odevzdáváme daleko více, než dostaneme.
Jako kdyby vám někdo sebral tisícovku a pak vám milostivě stovku půjčil.. Nejsme ale jenom ekonomická kolonie, probíhá zde i sociálně-inženýrská globalizace, která zasahuje do života rodin, jež ovlivňuje smýšlení jednotlivců, převrací hodnoty. Proč nestačí to ekonomické drancování?
Kapři, kteří jsou na civilizační devastaci zainteresovaní, ale nechtějí si vypustit rybník. Různé neziskové organizace se tak navíc začínají chovat jako média. Nová média. To je nová situace. Weby jako Evropské hodnoty, Manipulátoři, Demagog, Hlídací pes, Neovlivní, budované za prapodivné prostředky, jsou vehementně podporovány z různých dotací jenom pro to, aby účastnily propagandy. Tím se také odvádí pozornost od toho, že jsme krmelec Evropy, kolonie globalizátorů. Je třeba pochopit v souvislostech, jak všechno celostně probíhá. Ale to nestačí. Pak je třeba jít a začít něco dělat tady a teď.
Nepřítel ve starověku, když chtěl pokořit a zničit nějaký národ, tak poté, co dobil jeho území, znásilnil jeho ženy, případně muže poptavil. Chci-li zničit nějaké společenství, musím zaútočit na národ a rodinu, na identitu. To, co se děje u nás, je útok na rodinu, na společenství, kde se cítíme nejbezpečněji a s nímž se ztotožňujeme. To, že se ty vazby záměrně rozrušují, má způsobit, aby rodina nedržela pohromadě, aby bylo národní společenství oslabeno. Sociálně-inženýrský útok je veden proti těmto společenstvím, s cílem atomizovat společnost, aby tu zbyli jen osamocení, ovladatelní a ještě křehčí jedinci, kteří budou vydáni na milost systému. V podstatě otroci. Cihly ve zdi.
Šifra
COOLna 
Napsat komentář