“Nechal jsem ho dvakrát si nasrat do gatí a pak už šel na nočník sám,” líčí otec v hospodě za vážného přikyvování kumpánů, jak svého potomka provedl přes klíčový milník života. Dál už to nerozebírá, v telce totiž začíná hokej. Netuší, blbeček, že mohl svoje poznatky o sraní mimo mísu rozvést na 150 stran a víc, pojmenovat to třeba “Jak se zbavit plenek dle starobylé indiánské metody” a prodávat za 256 korun včetně DPH, pořádat fekální semináře s mikrofonem na klopě, drobným občerstvením a melírovanou buchtou s letáčkama na dveřích.
Ještě nedávno jsme všichni chápali, že věci, který během svého jepičího života odhalíme, jako třeba, že bavlna svědí do prdele míň než polyester nebo že manža přestane po orálu na chvilku vyšilovat, nejsou nijak objevný, přišly na ně už miliony vesničanů před náma a napadnou každýho, kdo se dostane do určitého věku a situace.
Lidi si dosud v hospodě vykládali svoje postřehy, zážitky a miniaturní objevy hlavně proto, aby nebylo ticho, mohli se v ožralosti navzájem shazovat a sdílet trochu toho lidskýho teplíčka.
Říkají si koučové a za relativně malý poplatek nabízí absolutně velký hovno, což je lákadlo, kterýmu skoro nejde odolat. Zvlášť pro lidi, kteří nemají nikoho, kdo by jim solil nevyžádané rady zdarma u piva nebo u kafe.
Když začne být hospodský mudrování kumpána moc přitažený za vlasy, pošle ho stolové společenství do hajzlu a slova se přirozeně ujme někdo další. Ovšem kouč se z titulu své funkce do hajzlu neposílá, a tak si od něj skutečně můžete nechat vykládat:
-
jak si užít dovolenou na 100%
-
jak si připravit svatební přípitek
-
jak nakupovat
-
a pokud se vám k akutnímu pocitu osamění přidá i paranoia a schizofrenie, můžete si zajít tady k Peťovi na kurz, jak přežít konec světa. Vlastně nemusíte chodit, on přijede za váma, když mu proplatíte jízdenku.
Stejně jako u porna a fotografování svateb jsme svědky politováníhodné devalvace i v oblasti koučingu.
Podobně jako se záchodová mísa v galerii stává uměním, mění se kecy, demokraticky šérovaný kolem hospodského stolu, na obchodovatelný moudra prostě jen proto, že je ze sebe někdo sere v pronajaté vile na Barrandově, v půlce všem rozdá piškoty a na konci certifikát, že se koukali, jak před něma ty random hovna sral.
To, o co se koučové za mírný poplatek dělí se svým publikem, je především vlastní zoufalství a poznatky načerpané na “vysoké škole života.”
Lze vůbec koučing definovat? Stejně jako třeba “influencer” neboli člověk, který mele na Facebooku nebo Instáči hovna ve velké intenzitě, totiž ani “kouč” nemá svou vlastní podstatu a tak není pro co hledat slovo. Nejblíž k rozbředlé kokotině, kterou koučingem velmi zhruba myslíme, je “zvrhlý, imbecilní, diletantský pokus o psychoterapii.”
Diletanti z povolání toto dobře vědí, a proto se nebojí veřejně přiznat, že “propojují nepropojitelné”, “stírají přechod mezi realitou a fikcí” a že si z jejich semináře odnesete spíš “prožitky” než vědomosti. Budete mít sakra štěstí, když se vám mezi nezaměstnanými ekonomy a zasloužilými feťáky s ezotericko-psychologickými ambicemi podaří natrefit na skutečnýho MUDr., sice v oboru radiologie a zobrazovací techniky, ale nějaký knihy paní doktorka přece jen musela přečíst.
Prigl
COOLna 
Napsat komentář