Jestli vaše představy o mateřství kopírují reklamní spoty s rozesmátými šťastnými rodinkami, realita pro vás bude tvrdým nárazem do zdi. Mít děti je fajn, to bez debat, ale zároveň je to jedno z nejnáročnějších období v životě ženy. Narození potomka zacloumá celým vaším dosavadním životem. Vaše nová pracovní doba trvá 24 hodin denně, navíc je mizerně placená. Co vás čeká?
Přijdete s jistotou o pár přátel. O úspory. O profesní seberealizaci. Budete se neustále potýkat s nevyžádanými radami a pochybnostmi, jestli jako máma za něco stojíte. Dny budou často stereotypní. Uznání za to, co děláte, neočekávejte. Naopak, nově vás role matky degraduje mezi méně bystré a nudné – budete za tu, co má mlíko na mozku a bavit se s ní dá jen o dětech.
„O temnějších stránkách mateřství si s nikým moc nepopovídáte,“ svěřuje své dojmy ze života na rodičovské režisérka Barbara Herz, máma tříletého syna a půlroční dcery. Co přesně má na mysli?
„Třeba proč se necítíte nijak zvlášť šťastná, i když své dítě naprosto milujete a objektivně vlastně není nikde problém. Že je vám trochu trapně, když večer líčíte partnerovi, jak zatímco on dělal svou zajímavou práci, vy jste uvařila oběd, šla na hřiště, tam syn někoho majznul po hlavě lopatkou a… pak už vlastně nic, protože nic zásadnějšího už se skutečně neudálo. Že mu závidíte, že může chodit dál než od sporáku k pračce. A že stále dostává na účet výplatu, zatímco vy najednou musíte poprvé v životě prosit o peníze na nákup.“
Barbara Herz si přes dva roky povídala se sedmi matkami z různého sociálního prostředí a s odlišnými životními příběhy o tom, čím je mateřství nepříjemně zaskočilo. Ty nejzásadnější postřehy pak přenesla do hry Jenom matky vědí, o čem ten život je.
Na rodičovské vám ubude i přátel. Ti bezdětní nebo s odrostlými dětmi vás budou chtít vídat večer po práci, v době, kdy se chystáte ukládat dítě a jste s energií skoro na nule. Navíc se nacházíte v období, kdy každý z vás žije na jiné planetě. S nadsázkou. Jestli nemáte tendenci družit se s ostatními mámami, váš osud je zpečetěn.
Jakmile otěhotníte, připravte se na příliv nevyžádaných rad. Po porodu jejich množství ještě vygraduje. Lidé kolem vás vždycky nejlépe vědí, jak máte své dítě vychovávat, jak se o něj starat. V nejedné matce se porodem aktivuje patent na mateřství, jsou odbornice na porod, kojení, na dětské spaní, očkování, na dětské stravování, na dětské vztekání…
Jestli si chcete zvýšit adrenalin ve vyostřených hádkách, zamiřte do nějaké maminkovské skupiny na sociálních sítích. A nejde jen o internetové diskuse, pod drobnohledem ostatních matek budete i na hřištích, v parcích, na cvičících lekcích.
Samy sobě umíme nakládat ze všech nejvíc a být na sebe občas doopravdy bez servítků až kruté. „Matky jsou radikálnější než teroristé. Většina z nich má svoje pravdy a zaručené postupy, které podle nich musí fungovat na každé dítě. A když ne, je matka neschopná,“ přidává osobní zkušenost instagramová blogerka Eva Hudečková.
„Nejvíc mi na tom vadí, že se ostatní starají o dobro mého dítěte. Nechápu zprávy typu: Nechci radit, ale jste si jistá, že mu ty piškoty dělají dobře na bříško?! A některé matky v kritice přecházejí do osobních útoků, vědí, kam trefit, aby vás to zabolelo. Mají dojem, že schované za mobilem nebo klávesnicí počítače si mohou dovolit cokoliv, ale do očí by to řekla tak setina z nich.“
Prapodivnému a leckdy až kazatelskému chování mnohých žen nahrává určitě i strach, že ve své roli selžou. Bojí se, že je jako matky okolí odsoudí, tak se snaží chovat a jednat tak, aby naplnily očekávání. Vnitřní pochybnost je pak lákavým terčem, do kterého se ostatní ženy vzájemně strefují. Vědí, že tam je to nejcitlivější místo a že trefou do těchto míst tu druhou raní.
Kristýna Komůrková
COOLna 
Napsat komentář