Negativní svoboda se ukazuje méně dramaticky. Představte si řidiče auta, který odbočí doprava a pak doleva. Nikdo mu nebránil, aby jel rovně nebo zahnul na opačnou stranu. On si ale nemůže pomoct, protože nutně potřebuje kouřit. Tuto cestu zvolil jen proto, aby se co nejrychleji dostal do trafiky.
Pokud svobodu vnímáte negativně jako absenci překážek, popisovaný řidič je svobodný. Pokud však svobodu vnímáte pozitivně jako kontrolu nad vlastním osudem, řidič svobodný není.
Můžete si celkem dobře myslet, že oba tyto pohledy dávají smysl a nijak se nevylučují. To je také jádro jedné z nejslavnějších kritik rozdělení svobody na pozitivní a negativní, kterou formuloval Gerald MacCallum.
Jak tedy vypadá to pojetí, na kterém by se měli všichni shodnout? Svobodu lze popsat jako vztah tří členů – jednatele, překážky a cíle. Jakýkoliv výrok o svobodě můžeme přeložit do tohoto vztahu. Vždy můžeme říct, že někdo (jednatel) má svobodu od něčeho (překážky) k něčemu (cíli).
Vraťme se k našemu řidiči. První interpretaci jeho svobody lze jako vztah tří členů popsat takto: řidič (jeho viditelné, „iracionální“ já) má svobodu od veškerých právních a fyzických překážek k volbě, kam odbočí.
Druhá interpretace: řidič (jeho vyšší, „racionální“ já) nemá svobodu od svých vnitřních, psychických omezení k tomu, aby mohl realizovat svůj racionální či ušlechtilý záměr.
Obě interpretace lze popsat jako (negativní) svobodu od něčeho i (pozitivní) svobodu k něčemu. Proto jde podle MacCalluma o falešnou dichotomii a je zavádějící mluvit v prvním případě o negativní a ve druhém případě o pozitivní svobodě. Spor se vede o interpretaci tří proměnných ve zmíněném trojčlenném vztahu.
Berlinův tým Negativní svoboda chápe činitele jako většina lidí v běžné konverzaci. Jde prostě o jednotlivce s jeho pozorovatelnými názory a touhami. Tým Pozitivní svoboda činitele chápe na jednu stranu šířeji – bere v potaz vnitřní, „vyšší“ či „racionální“ já. Na druhou stranu chápe činitele užším způsobem – má tendenci nebrat vážně pozorovatelné, vnější, „iracionální“ já a jeho „nízké“ tužby.
Tým Pozitivní svoboda má širší vymezení překážky, uznává i vnitřní překážky. Tým Negativní svoboda vymezuje překážky velmi striktně, jde jen o překážky legislativní a fyzické.
Tým Pozitivní svoboda má tendenci k užšímu pojetí cíle, jde hlavně o hlubší, skutečné tužby, případně vyšší cíle skupiny, jejímž je členem. Tým negativní svoboda má naopak pojetí cíle velmi široké, iracionální nebo krátkozraké tužby jsou v pořádku.
Christmanovi jde o to, jestli si cestu volím na základě úplných informací a vlastní vůle, nebo na základě nátlaku, manipulace či nevědomosti. Carter to ukazuje na příkladu muslimské ženy a zahalování. Pokud nosí hidžáb na základě indoktrinace či nátlaku v rodině, není z pozitivního hlediska svobodná. Pokud se však pro tuto cestu rozhodla dobrovolně, při znalosti a zvážení všech alternativ, pak je to z hlediska pozitivní svobody v Christmanově pojetí v pořádku.
Proto v tomto pojetí hovoříme o obsahově neutrální pozitivní svobodě. Neposuzujeme správnost zvolené cesty, jen způsob, jakým k ní daná osoba dospěla. Zastánce tohoto pojetí by mohl například argumentovat, že státem financovaný vzdělávací systém zvyšuje míru pozitivní svobody.
Bohumír Žídek
COOLna 
Napsat komentář