COOLna

Proč je z draka mnohem víc vyděšená princezna spoutaná řetězy než princ opatřený mečem? Oba jsou zdraví, sebevědomí a udatní, … ale jen princ může se situací něco dělat.

Na fotbale při penaltovém rozstřelu kolabují fanoušci; znám dokonce takového, který se na tyhle výjevy vůbec nemůže dívat, jak je z nich nervózní. Hráči, kteří kopou, jsou sice taky pod vlivem adrenalinu a stresu, ale nezažívají onu bezmoc, takže jsou na tom líp než publikum, trenér či majitel klubu.

Podobný efekt byl mnohokrát zkoumán. Jak byli překvapení výzkumníci v poválečném Londýně, když zjistili, že obyvatelé centra byli po tom všem německém bombardování v mnohem lepším psychickém stavu než obyvatelé předměstí. Do centra přitom dopadalo násobně víc bomb, než na okraje. Že by snad intenzivní bombardování obveselovalo duši? Ukázalo se, že ne a že rozdíl byl v sirénách. V centru se rozezněly sirény, kdykoli se v dáli objevily letouny sypající ze sebe smrt. Lidé utekli do krytů. Na periferiích sirény nebyly a jejich obyvatelé, na rozdíl od těch z centra, nemohli pro svou záchranu nic udělat. Jen čekali, kdy a odkud přijde rána. Neměli na situaci žádný vliv a to byl ten podstatný prvek, který v nich plodil děs a úzkost.

Překvapení zažili i výzkumníci v seniorských domovech, když zjistili, že obskakovaní stařečci chřadnou a zmírají dříve než ti, kteří si musí nebo mohou nějaké věci zařizovat a rozhodovat sami. Opět je v akci vliv: O koho je zcela postaráno (Tady máte rozpis návštěv, v deset vám přijde úklid, jídlo vám přinesou v poledne a bude to hrachová kaše), trpí tím. O koho tolik ne (Kdy chcete návštěvy?, V kolik vám bude vyhovovat úklid?, Chcete hrachovku, nebo si radši něco uvaříte sám?), ten se sice musí trochu snažit, ale má své věci mnohem víc pod kontrolou a to se ukazuje jako jasný životabudič.

Ze země bez vlivu přichází pasivita, bezmoc, úzkost i děs. A návazně na to často i deprese. Ukazuje se, že v podhoubí deprese často bují právě bezmoc – nemůžu s tím nic dělat, nemám na situaci žádný vliv.

Stres a všelijaké těžkosti zvládáme mnohem líp, když máme pocit, že v dané situaci můžeme něco udělat. A o ten pocit je občas potřeba se poprat – nepřijde vždycky jako bonus zdarma. Když se člověk cítí jako pasivní oběť, měl by se rozhlédnout a pak ještě jednou a pořádně, protože cesta ven většinou existuje. Ten vliv někde visí, jen se natáhnout a utrhnout si ho. No a tam, kde jsou věci ovlivnitelné, je to už mnohem žitelnější.

Prostě vliv má vliv.