COOLna

Konkrétně to s dětmi dělám tak, že se snažím neposuzovat vhodnost nebo nevhodnost nějaké jejich aktivity. Pokud mi něco přijde jako vyložené flákání (což je termín, který se pro „prokrastinaci“ používal za mých mladých let), tak jdu zjistit, co dělají. Takže se s nimi třeba podívám na to video, co mi přijde úplně pitomé, a chci vědět, proč na to koukají a co se jim na tom líbí. Často se dozvím docela zajímavé věci a na oplátku mám prostor jim říct, co si o tom myslím já. Mluvím s nimi o tom, co dělají a proč, co dělám já a proč, aby si uvědomovali, že člověk nejede nikdy na nějakého autopilota, že jednání má být vědomá aktivita, která vychází z nějakého rozhodnutí. Když se koukám na seriál místo toho, abych pracovala, tak to dělám proto, že se mi chce nebo si chci odpočinout, a dělám to naprosto vědomě a cíleně.