Na světě neexistují dva stejní lidé. Když se potkáme ve vztahu, můžeme mít nejen jinou minulost, ale i jiné hodnoty, jiná očekávání, jiné prahy bolesti. Protože nemáme schopnost jeden druhému vidět do hlavy, jsme vybaveni alespoň třemi alternativními nástroji: ústy, abychom se zeptali, ušima, abychom poslouchali, a srdcem, abychom porozuměli.
Komunikace je jako spojnice dvou lidí. Že kde se přeruší spojení, tam přestane existovat vztah. Že ze dvou lidí, fungujících spolu, se stanou dva ostrovy, oddělené oceánem neporozumění, respektive nedorozumění. Ano, oba si od té chvíle mohou hrát každý na svém písečku. Jenže pak nedokážou postavit společný hrad.
Ostatně, se vztahem bez funkční komunikace je to stejné jako s mobilním telefonem, jehož prostřednictvím najednou nelze mluvit ani si psát. K čemu je takový přístroj dobrý? Leda na hry. A ne každého hry ve vztahu baví. Zejména ne toho, kdo je na takové „hry“ už příliš „starý“.
V jednom nelze vztah udržet. Vztah je jako most – potřebuje dva pevné břehy, aby na nich mohl dlouhodobě stát. Když se jeden břeh zhroutí, most spadne, ať se druhý z břehů snaží sebevíc. Kde je oboustranná vůle, je vždycky cesta.
COOLna 
Napsat komentář