Nestojím za nic.
Nikdy už nebude líp.
Všechno krásné je za mnou.
Máte někdy takové myšlenky?
Stojíte před zrcadlem a ptáte se, proč zrovna takovou tvář by měl mít naplněný člověk?
Myslíte si, že čím více ran od života, druhých nebo sami od sebe dostáváte, tím slabší jste?
Myslíte, že čím více proher zažíváte, tím pravděpodobnější je, že poraženými zůstanete?
Zadržte!
Lidé, kteří v nějaké oblasti uspěli, předtím mnohokrát prohráli.
Lidé, kteří dnes oceňují některé hodnoty, předtím tytéž hodnoty postrádali.
Lidé, kteří jsou dnes moudří, předtím udělali spoustu chyb, díky nimž se ponaučili.
Lidé, kteří jsou dnes šťastní, předtím prošli černým údolím hlubokého neštěstí.
Lidé, kteří v sobě mají lásku k druhým, předtím někdy ublížili, o milované nebo milující osoby přišli, a právě proto si dnes jejich přítomnost uvědomují a užívají.
Nikdo učený z nebe nespadl. Všichni se rodíme jako nedokonalí a chybující a až nabývanými zkušenostmi se učíme.
Čím více důležitých lidí ztratíme, tím více si uvědomíme hodnotu těch, kteří nám zůstanou nebo kteří se vrátí.
Čím více takzvaných přátel odejde, tím spíše poznáme, který je skutečný.
Čím více hloupostí v životě uděláme, tím více ponaučení získáme.
Čím více nových cest jsme donuceni hledat, tím více jich najdeme.
Čím víc hledáme štěstí u jiných, tím víc nás život tlačí, abychom ho našli sami u sebe.
Jak to obrátit?
Ale negativní myšlenky nemohou vytvořit pozitivní život. Nemohou vést k pozitivním činům, jen k negativním činům. A negativní činy nepovedou k pozitivním výsledkům.
Abychom tedy mohli snít o pozitivních výsledcích, potřebujeme na začátku pozitivní myšlenku, z ní vyvěrající pozitivní čin a následně pozitivní výsledek. Jenže jak? Jak se po dílčím neúspěchu dále neoslabovat, neponižovat, nezrazovat? Jak být naopak sám sobě oporou?
„Každý by to dokázal lépe než já…“
Pozitivní překlad: „NAOPAK! Nikdo to neudělá lépe než já, protože nikdo není lepší než já. Jsme jen jiní.“
Neexistují dva stejní lidé. Nikdo nemá přednosti ani nedostatky jako my. Čím víc se snažíme jít v něčích stopách, tím spíš ztrácíme sebe. Nejsme ničí kopie, jsme pouze vlastní originál. Každý máme jiné hodnoty i potřeby a cesta ke splněnému snu připomíná výstup na horu, na VLASTNÍ SPECIFICKOU HORU. Na své cestě jsme sami, nepotřebujeme být tedy lepší než kdokoli jiný, jít po cizí cestě, naším jediným soupeřem jsme my sami. To je dobrá zpráva. Každý den můžeme přerůst sami sebe – naučit se něco nového. A tak můžeme být zítra lepší, než jsme dnes.
„Co teď prožívám, je k ničemu…“
Pozitivní překlad: „NAOPAK! Co teď prožívám, je nezbytné.“
Ať nás postihlo cokoli příjemného nebo nepříjemného, chovejme se jako odšťavňovač. Z celého plodu využijme to nejlepší a zbytek odložme. Nemusíte jíst slupku pomeranče, jádřinec jablka.
Mnohé bolestivé události připomínají ošklivé truhly, nalezené na dně oceánu. Nesuďme je podle vzhledu. Otevřeme je, poklad je uvnitř. Chyby nás učí. Neúspěchy nás nutí přehodnocovat. Říkají, kde momentálně jsme a co musíme změnit, abychom se posunuli vpřed. Jinými slovy: Jsme tam, kde potřebujeme být, abychom se mohli posunout tam, kde chceme být.
Žádná rána nepřichází bez účelu. Co bolí, to nás nutí ke změně. Co bolí, to nás učí pamatovat si chybu. Bolestí rosteme. Jsou jen dvě fáze. První nás zraňuje, druhá nás mění. Nicméně obě fáze nám pomáhají už neopakovat to, co nás k bolesti vedlo. Proto si važme bolesti. Je nutná. Myslí to s námi dobře.
„Nedokážu se zlepšit…“
Pozitivní překlad: „NAOPAK! Dokážu se zlepšit.“
Všichni jsme dost dobří na to, abychom se alespoň pokusili o zlepšení.
Vše, čeho jsme v životě dosáhli a ještě dosáhneme, vychází primárně z toho, o co jsme ochotni se pokusit – zda dáme sami sobě šanci. Pokus je cesta ke zmoudření a růstu. Stojí za to položit si otázku: Co nejhoršího se nám může stát? Mnoho lidí se bojí, že s každým novým zakopnutím budou dál od cíle. Ve skutečnosti je to právě naopak. Dílčí neúspěch je součástí cesty k úspěchu, vytváření lepšího zítřku. Jednou všechny své neúspěchy zpětně oceníme.
„Co mi nešlo dnes, nepůjde mi ani zítra…“
Pozitivní překlad: „NAOPAK! Co mi nešlo dnes, může mi jít zítra.“
Z dětství jsme zvyklí na tento princip školství: Učitel nejdříve přednesl látku a pak nás zkoušel. Ve škole života je to opačně: Život nás nejprve zkouší, a teprve pak nám ukáže cestu.
Všichni máme vryto pod kůží, že udělat chybu (ve škole) je ostuda, ale ve škole života je chyba nevyhnutelná a přirozená. Jednak jsme chybující bytosti, a jednak chyby potřebujeme. Žádný úspěch totiž nepadá z nebe. Vše musíme oddřít. Potřebujeme ale nepřestat věřit v to dobré.
„Poslední dobou jen ztrácím…“
Pozitivní překlad: „NAOPAK! Za všechno, co ztrácím, něco jiného získávám.“
Všechno, co se nám děje, je jako mince. Má to dvě strany. Jsme-li negativně zahledění, vidíme jen rubovou stranu mince – své prohry. Ale na druhé straně mince také něco je – zkušenosti.
Negativní lidé sledují jen jednu stranu mince. Není divu, že se poté snadno vzdávají, trápí a že jsou přesvědčeni, že ve své nevíře mají pravdu. Oni totiž pravdu mají – ta jedna strana mince nevypadá dobře. Naopak pozitivní lidé nežijí v jiném světě. Jen si uvědomují OBĚ strany mince. Ano, vědí, že selhali. A dál? I nejhorší chvíle obsahuje něco, čeho si můžeme vážit. Neexistuje špatná kapitola, která by znamenala konec příběhu. Naopak, čím smutnější kapitola je, tím víc dokážeme ocenit nadcházející, veselou.
Úsměv, víra a odhodlání paradoxně nejlépe zabírají v nejtěžších situacích. Nemusejí vyjadřovat to, že jsme šťastní, ale že jsme dost silní a moudří na to, abychom akceptovali věci tak, jak momentálně jsou, a začali dělat to nejlepší, čeho jsme schopni, abychom je změnili k lepšímu.
Firstclass
COOLna 
Napsat komentář