COOLna

List Washington Post psal rovnou o „Putinově globálním hladomoru“. Ale možná je to ještě trochu složitější.

Špatné zprávy přicházejí i z Číny – největšího producenta pšenice čeká kvůli pozdní výsadbě menší úroda, Indii drtí rekordní vedra, sucho ničí východ Afriky. Problém je navíc systémový.

Sophia Murphyová, šéfka amerického think-tanku IATP, upozorňuje, že polovinu světové zemědělské produkce tvoří čtyři plodiny: cukrová třtina, pšenice, kukuřice a rýže.

Vyváží je jen pár zemí a distribuci zajišťuje jen několik velkých firem s vysokými příjmy. Ty v časech krize prodávají tomu, kdo nabídne nejvíc – a to nejsou pochopitelně země jako Egypt či Zimbabwe. Takové chudé země by přitom mohly zásobovat podle Murphyové svůj trh rozmanitými plodinami, jako je třeba čočka či zelenina. Tím by snížily závislost na dovozu.

Jenže v době hojnosti jsou trhy chudých zemí zaplaveny levným dovozem, často z USA a EU, který vyřadí ze soutěže místní farmáře. Schopnost těchto zemí být soběstačné se tak vytrácí.

Evropa může cítit vinu i v jiném ohledu.

Movití obyvatelé členských zemí EU si rádi dají k obědu biftek či steak. Jenže ke krmení zvířat se spotřebuje obrovské množství obilí. Britský týdeník The Economist citoval statistiky, podle kterých se podílí obilí na krmivu pro dobytek třinácti procenty. Třeba Čína dovezla loni 28 milionů tun kukuřice jen proto, aby nakrmila svá prasata.

Váznoucí dodávky potravin navíc prohlubují mnohé válečné konflikty, které válka na Ukrajině poslední dobou zastínila. Války ale pokračují, statisíce lidí jsou tak bez potravin v Etiopii či Jemenu. A v Africkém rohu hrozí smrt dvěma milionům dětí. Jediné, co zbývá lidem v chudých zemích, je utahování opasků.