Vědci z Arizonské univerzity vytvořili časovou osu vývoje zubů pomocí studia mnoha lebek člověka a jeho předků. Celkem studovali ve na 21 druhů primátů. Zajímalo je především to, kdy se prořezávají zuby z dásní.
„Jednou ze záhad biologického vývoje člověka je to, jak vznikla přesná synchronizace mezi vznikem stoliček a našim životním příběhem, a jak je vlastně regulována,“ řekla k výzkumu paleoantropoložka a vedoucí studie Halszka Glowacka.
Přeměnou kostí a zubů studovaných primátů na 3D modely vědci zjistili, že načasování průřezu zubů moudrosti má mnoho společného s křehkou rovnováhou biomechaniky v našich rostoucích lebkách.
U současného člověka se vyvíjejí zuby ve třech fázích – v šesti, dvanácti a osmnácti letech, ačkoli zuby moudrosti mohou poslední roky svého prořezávání a růstu mohou protáhnout i mnohem dále.
Zmínění šimpanzi mají tato období ve třech, šesti a dvanácti letech. Paviáni však mají chrup kompletní už v sedmi, a makakové v šesti letech.
Růst ale vždy postupuje bok po boku se sílou čelisti, prostorem úst uvnitř lebky a dalšími biomechanickými vlastnostmi, které zubům zajišťují dostatečnou sílu. A právě prostor a čas jsou hlavní důvody toho, proč si zubů moudrosti užíváme až v dospělosti.
Vědci upozornili, že lidé mají plošší obličeje než jiní primáti. Kdybychom měli vystouplé čelisti jako další druhy opic, zuby (a s nimi svaly i čelist) by měly prostoru dostatek a zuby moudrosti by nebyly takový bolehlav. Evoluce našeho mozku to ale zařídila jinak a pomalý růst posledních zubů je vlastně obětí na oltář naší rostoucí inteligence.
Naše zuby moudrosti tak mají paradoxně možná výstižnější přezdívku, než by se dalo předpokládat.
Pokud by moderní člověk neprošel evolucí vstříc svému velkému mozku a zároveň poměrně dlouhému životu, neměli bychom s nimi problém. Jenže bychom žili jako primitivní druh na stromech.
Tedd
COOLna 
Napsat komentář