Míval jsem přítelkyni, která chodila spát nalíčená. Odlíčila se, až když jsem usnul. Nebylo to směšné. Kdysi jí někdo řekl, že bez make-upu je ošklivá. Uvěřila tomu. Navždy.
Znal jsem ženu, které vlastní táta v dětství řekl, že má malá prsa a nikdy jí nevyrostou. Byla přesvědčená, že nikdy nebude dost krásná, aby se mužům líbila.
Zažil jsem tupce, kteří povykovali na nahodile procházející dívku, že je tlustá, má moc velký zadek, křivé nohy, až se rozhodla přestat jíst a střídat plastické operace. Ne kvůli sobě, jen kvůli nim.
Koučoval jsem paní, které manžel vsugeroval, že sešla, a proto s ní nebude spát. \“Buď ráda za mě, nikdo jiný by s Tebou nebyl.\“ Nakonec se ukázalo, že sebevědomí své ženě srážel naopak proto, že žádné neměl sám. \“Já dobře vím, že je krásná, bojím se, že mi ji někdo odvede. Proto ji ponižuji, aby se s nikým nedokázala dát do řeči – aby u mě zůstala.\“
Slovo. Ženy mu přikládají takový význam.
Přitom se slovem je to jako s kamenem. Vzít ho ze země a hodit do moře je tak snadné. Ale nikdo neví, jak hluboko ten kámen v člověku uvízne.
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář