COOLna

Očkování proti pravým neštovicím, které údajně chrání před opičími neštovicemi z 85 procent, skončilo roku 1980. Nyní dorostla neproočkovaná populace a ukazuje se, že je náchylnější k opičím neštovicím. Proto se nyní začaly šířit mnohem více než v minulosti?
Může to být docela správný argument a vysvětlení. Přestalo se očkovat proti pravým neštovicím, což chránilo i před příbuznými poxviry. S neštovicemi je to tak, že v podstatě každý živočišný druh má své neštovice, své poxviry. Člověk má také své pravé neštovice, které úspěšným způsobem vymýtil na základě systematického očkování. To probíhalo od konce šedesátých let do roku 1980, kdy očkování bylo ukončeno a WHO vyhlásila pravé neštovice neboli variolu za eradikované (vymýcené). WHO si musela být stoprocentně jistá, že v přírodě není žádné rezervoárové zvíře, které by mohlo poxvirus varioly v sobě nést a udržovat jeho přítomnost v přírodě. Bez této jistoty by to bylo velké riziko.

Můžeme tedy říct, že pravé neštovice jsou skutečně mrtvé?
Ano, vytěsnily se velmi intenzivním očkováním s celoživotní imunitou. WHO navíc udělala ještě některá další opatření, například, že se následně uvalilo moratorium na jakoukoli manipulaci s variolou i s virem kravských neštovic, který pomohl k vytvoření vakcíny. Nesmí se s tím experimentovat ani v laboratorních podmínkách. Jen na několika tajných místech světa jsou uchované vzorky pod pečlivým dozorem, ale nesmí se k tomu nic prozrazovat.

Vakcína proti variole tedy stále existuje?
Ano. V době, kdy se ukončilo očkování, WHO vydala nařízení, byla vyjmenovaná místa a instituce, které mohou za velmi přísných podmínek vakcínu dlouhodobě přechovávat.

Když se řekne neštovice, řada lidí si vybaví i ty plané. Jak se liší od pravých a zvířecích?
To je úplně jiná skupina viru. Plané neštovice obsahují herpetický virus, který postihuje děti, je to typická dětská choroba. Herpetické viry mají nicméně proradnost ve svém chování, rády navozují chronické infekce. Když pak akutní fáze onemocnění přejde, ještě to neznamená, že se organismus viru zbavil. Zpravidla zůstává v organismu, někde se schovává blízko nervového zakončení. V dospělosti pak třeba ve stresové situaci nebo v situaci oslabené imunity způsobí pásový opar. Je to pořád ten stejný virus, který zaútočil kdysi v dětství.

Je proto lepší nechat děti naočkovat proti planým neštovicím?
Samozřejmě je to dobré. Vakcína proti nim je velice kvalitní a bezpečná. Přestože se obecně plané neštovice považují za banální dětské onemocnění, tak i u něj je malé procento komplikací, jež se mohou podepsat na zdraví dítěte po zbytek jeho života. To vyloučit určitě nelze. A nakonec je tam to riziko pásového oparu, které na každého z nás, kdo jsme plané neštovice prodělali, někde číhá.

Na ty naočkované tedy nečeká?
Úplně vyloučit to nelze, ale pravděpodobnost je nepochybně menší.

V důsledku dnešního propojeného světa a klesající proočkovanosti se některé z nemocí v naší zemi znovu objevují, například černý kašel, záškrt či spalničky. Vydrží očkování v těle proti nim celoživotně, nebo je lepší nechat se v dospělosti přeočkovat?
To je komplexní otázka. Velmi jednoduchá odpověď na ni je, že ne ve všech případech má imunita celoživotní trvanlivost po příslušném očkování. Ukázalo se, že v případě spalniček, proti kterým se u nás začalo očkovat na konci sedmdesátých let, bylo po letech třeba se přeočkovat, aby byla imunita dlouhodobější.

Černý kašel byl zase jiný příběh. Tam byl problém v tom, že původní vakcína přestala splňovat mnohem náročnější kritéria, která se začala uplatňovat na začátku devadesátých let. Zjistilo se, že velice účinná vakcína proti černému kašli obsahuje nežádoucí množství kontaminace v podobě bakteriálního endotoxinu. To je velice imunogenní složka bakteriálních stěn, ve vakcínách neměla být. Tudíž se začaly vyvíjet vakcíny proti černému kašli velmi čisté. Jenže se ukázalo, že tyto super čisté vakcíny nechrání spolehlivě, protože tam právě chybí ta kontaminace nepovoleným endotoxinem. Tak si člověk v tomto případě na sebe ušil bič.

Podle vědců byl koronavirus jen slabou ukázkou, jak mohou viry lidstvo napadnout. Jaké další nebezpečné viry svět skrývá?
Celá problematika zoonóz, infekčních onemocnění, která jsou v přírodě udržována díky rezervoárovým zvířatům, je pro nás permanentním důvodem k ostražitosti. Je proto potřeba, abychom to studovali. Je to nesmírně důležitá otázka pro zdravý vývoj lidstva. Stejně tak důležitá, jako je dnes problematika klimatických změn. Jedná se o další hrozbu, které lidstvo čelí.

Černou můrou pro příští epidemie jsou viroví původci z nejrůznějších skupin virů, jež mohou způsobovat selhávání orgánů, například ledvin. A ještě k tomu vyvolávají vnitřní krvácení. Takovou hrůzou byla v padesátých letech takzvaná korejská horečka. Ta má také svá rezervoárová zvířata, opět hlodavce. Těch možností je ale ještě celá řada.

Existuje hrozba, že by Rusko mohlo zneužít nějaký vir?
Ano, Rusko je v tomto směru permanentním nositelem biologického rizika pro celý svět. Je tam spousta velmi chytrých mozků v nejrůznějších disciplínách, virologii nevyjímaje. Celkově je to zdroj rizika ohrožující celý svět. Pokud jde o klasické zbraně, ukazuje se, jak jsou pozadu. Ale s vědou byli vždy o krok napřed. Politici by se proto měli soustředit i na to, aby se hlídalo „vědecké“ Rusko. To je zásadní věc.

ředitel Biologického centra AV ČR, virolog Libor Grubhoffer