Když jsem byl kluk, nemohl jsem pochopit, k čemu je užitečný vztah. Proč se někým nechat omezovat, proč se někým zdržovat, proč se k někomu vázat – k jednomu jedinému člověku.
A pak jsem zaslechl příběh, po kterém mi to došlo.
Ten příběh byl o chlapci, který si přál psa. Doslechl se, že sousedům fena vrhla několik štěňat. Utíkal si hned vybrat to své…
Když zazvonil, zjistil, že je druhý na řadě. Před ním si vybíral jiný hoch ze sousedství, takový, se kterým se moc nebavil, nepřátelil, protože ten hoch se všech dost stranil.
Ten hoch po dlouhém rozmýšlení ukázal na jedno ze štěňat. Soused se mu ho snažil rozmluvit. „Chlapče, nechceš se rozhlédnout ještě jednou? Všechna štěňata mají dobrý původ. Ale to, na které jsi ukázal, má chromou tlapku.“
„Právě to chci,“ trval na svém hoch.
Soused se podivil. „Ale vždyť s ním nebudeš moci běhat a hrát si jako s ostatními.“
Chlapec přikývl. „I já jsem nemocný. Ani já nemohu běhat a hrát si s ostatními. Myslím, že oba potřebujeme, aby nám někdo rozuměl.“
Petr Casanova
COOLna 
Napsat komentář