Jít na vojnu v Rusku není žádná selanka. Ročně kvůli šikaně spáchají sebevraždu až tisíce branců. Ti, kteří proces přežijí, mají úplně jiný vztah k fyzickému násilí, což může podle některých expertů vést až k válečným zločinům jako v obcích Buča či Buzová.
Jistou formu iniciačních rituálů zná téměř každý spolek, ať už se jedná o studentské kroužky na univerzitách či sportovní kluby. Na zcela jinou úroveň však tento zvyk pozdvihli v ruské armádě. Šikana a ponižující rituály známé jako „dědovščina“ byly opakovaně předmětem skandálů a interních vyšetřování. Podle různých odhadů jejich následkem ročně přichází o život stovky až tisíce chlapců.
Kdo si chce udělat obrázek o tom, jak taková dědovščina vypadá, stačí mu videoplatforma YouTube. Po zadání hesla „Šikana v ruské armádě“ se objeví dlouhá řada šokujících videí, na nichž důstojníci kopou mladé kadety s rozběhem do prsou, máčí jim hlavy v záchodových mísách či si z jejich těl poskládají opičí dráhu.
„Seržant se mi posadil na záda. Cítil jsem něco žhavého. Pálil mě cigaretou,“ přibližuje například své zážitky branec Alexandr Suchanov ve zprávě organizace Human Rights Watch (HRW) z roku 2004. Mazáci v jednotce, vojenským slangem „dědové“, odtud „dědovščina“, si prý Suchanova posílali pro pivo a opilí ho pak mlátili pěstmi omotanými ručníky. Po ranách tak nezůstávaly modřiny, které by Suchanov mohl ukázat velitelům.
Následkem této strašidelné praxe, jež je vyššími veliteli mlčky trpěna, ročně umírají nejméně stovky branců. Zpráva HRW hovoří o 134 mrtvých kadetech za půl roku. Z nich 25 mělo zahynout na následky zranění utrpěných při šikaně, dalších 109 mělo spáchat sebevraždu.
Podle jiných zdrojů se však jedná o značně podhodnocené údaje. Aktivistický spolek Hnutí matek ruských vojáků vypočítává pravděpodobný počet obětí zhruba na sedm až deset tisíc ročně. Do údajů nejsou zahrnuty počty zběhů, jež se rovněž pohybují v řádech tisíců na území celé federace a šikana u jednotky je zpravidla uváděna jako jeden z hlavních důvodů.
„V mém rodném městě na Sibiři jsme měli vojenskou základnu,“ vzpomínal v září pro server Fair Planet ruský bloger Andrew Getto. „Jako kluk si pamatuji, že každý druhý rok přicházely stejné zprávy: další branec se utrhl ze řetězu a zastřelil sebe a pár kamarádů. Když jsme tam na střední škole jeli na třídní exkurzi, šedivě vyhlížející vojáci nás žádali o cigarety a šeptali nám, že bychom tam v žádném případě neměli skončit.“
„Zdá se, že snahy o omezení šikany zaměřené spíše na změnu služebních podmínek (ruská armáda začala povinnou službu zkracovat na jeden rok, aby se předešlo vytváření „dědů – pozn. red.) než na změnu toho, jak služba vypadá, nebo změnu celkové vojenské institucionální kultury, se většinou minuly účinkem,“ píše se v analýze serveru Foreign Policy ze začátku dubna. „Rozhodnutí ruského velení zároveň vytvořila jasnou strukturu, jež umožňuje další brutalitu,“ vyvozuje analýza.
COOLna 
Napsat komentář