COOLna

Nejen obskurní hnutí, ale i nejvyšší představitel českých katolíků tak reprodukuje mentální nastavení, jehož první reakcí tváří v tvář ženě znásilněné teroristou je mudrování nad cestami, jak zachránit několikadenní zárodek plodu. Mají-li podobné extrémistické a ženská práva pošlapávající postoje v české společnosti takový vliv, a sahají-li u nás sérioví sexuální násilníci po státních vyznamenáních, není divu, že se náš stát v 90 % případů vypořádává s pachateli i mimořádně brutálních znásilnění podmínkou.

Jsou to spojené nádoby, český diskurs je abnormálně vychýlený a na české ženy tu dopadá tíže tohoto celospolečenského selhání s měrou, kterou vyspělé země pamatují naposledy před desítkami let. Česká žena má v očích mnoha lidí, spolků a bohužel i institucí stále víc rolí než práv.

Tento fakt by neměl nikoho nechat v klidu. A to zejména v čase geopolitické a společenské krize zapříčiněné hned několika otřesy. Právě v takové situaci nestability totiž nejvíc hrozí, že se fundamentalistům podaří překročit svůj Rubikon a posunout se v mocenské hierarchii blíž k moci zákonodárné, ba výkonné.

Šok způsobený ruským vpádem na Ukrajinu a geopolitický otřes celé Evropy nám připomínají, že žádná stabilita, kterou ve všední den zakoušíme, není samozřejmá, a nikde není psáno, že ze dne na den neztratí svou magickou moc držet věci kolem nás na svém místě.

Konejšíme-li se dnes společenskými, politickými a institucionálními bariérami, které drží podobné extrémisty mimo vliv na naše životy, mějme na paměti, že se kromě toho ocitáme nebezpečně blízko jejich rozpadu. Právě proto vidím jako zásadní, abychom na všechny aktéry veřejného života, kteří skrze podobné spolky, lobbistické sítě a čelní církevní posty udržují svou extrémní agendu živou a čekají na příležitost, kdy bariéry povolí a oni zaujmou pozice, hlasitě upozorňovali už dnes.

„Nelze vidět jako jediné řešení neodporovat agresorovi,“ píše kardinál. Co ta věta vůbec znamená? Dokáže si tenhle prelát vůbec představit, jaké pocity musí zažívat žena, která ví, že za pár okamžiků bude znásilněna, a přitom nemá šanci se ubránit?

Nedokáže. Proto, že o ženách nic neví, a jejich perspektivě ze své pozice nevěnuje vůbec žádnou pozornost. Je to ostatně základní nastavení celé hierarchie jeho církve. Argumentuje výhradně o jejich „roli“, protože výhradně skrze ni vnímá celou jejich identitu. Ženy pro něj nejsou lidé, ale bytosti plnící, anebo neplnící svou roli.

Nepřekvapuje mě, že se v případě znásilněných Ukrajinek zaměřuje na „potrat“, protože nouzová postkoitální antikoncepce je pro něj už potratem. A takový člověk hovoří za největší církev působící v České republice, ke které se tu explicitně hlásí milion lidí.

Protofašistické organizace jako Hnutí pro život nebo Aliance pro rodinu mají tisíce podporovatelů, a to i z řad nejvlivnějších struktur — kromě kardinála připomeňme třeba známého poslance ANO Juchelku, který dokázal toto hnutí a jeho „plán zvýšení porodnosti“ (silně připomínající román Příběh služebnice) prodat i tehdejšímu premiérovi Babišovi.

Bude-li evropský fašismus posilovat a tyto organizace si najdou cestu k moci, můžeme zažít obrovský propad z hlediska ženské emancipace — ještě hlubší, než jaký podle mnohých dat zapříčinila více než dva roky trvající pandemie.

„Bohoslužba,“ píše Duka, „byla z textů sv. Anky Kolesárové, mladé dívky, která se bránila znásilnění rudoarmějcem a zaplatila za to životem. Stačil výstřel ze samopalu, aby její život skončil. V úctě před velkým počtem mladých dívek i žen, které zaplatily za tuto obranu svým životem, považuji za nutné, abychom skutečně vyvinuli co největší úsilí nejenom jak těmto zločinům zabránit, ale také i v úctě pokleknout před těmito vzory statečnosti. Ano je to mimořádné řešení, hrdinské řešení a myslím, že ho také málo zdůrazňujeme.“

Až tato Dukova nehorázná slova směřují k ženám jako lidem. A nabízí jí tváří v tvář znásilnění jedinou možnost, kterou je oficiální představitel církve ochoten nabídnout: mučednickou smrt. Je symptomatické, že v takto rozdělených pravomocech obou pohlaví nepromlouvá kardinál ani slovem k mužům. Muži jsou realita, ženy jsou hypotéza, se kterou je možné pracovat, jíž je možné radit, varovat, kterou je třeba směřovat, regulovat.

Fašistická hnutí ve své teorii státu a společenství pracují s biologickými těly, „pouhým životem“, jak by řekl Agamben. Ženské tělo, tedy biologické tělo se dvěma chromozomy X, je vždy eminentním středem jejich zájmu.

Nejen jako otec dcery, ale jako teoretik a politický aktivista bych chtěl vyzvat všechny, aby napnuli maximální úsilí a začali podobná hnutí demaskovat, ostrakizovat a zbavovat vlivu, kdekoli to jen půjde.

A chtěl bych vyzvat českou římsko-katolickou církev, aby dokázala najít sílu k důležitému skoku ve své historické genezi, a proti svému „pastýři“ přiznala ženám plné právo na vlastní osud. Protože jednoho dne — a možná blíž, než jsme si mysleli — může být pozdě.

Petr Bittner