COOLna

Rozklady kardinála Duky stran znásilnění a toho, jak se ženy mají či nemají v takové situaci chovat, čpí středověkem, absolutním nepochopením a ignorováním stavu společnosti. Jediné, co snad chybí, aby byl obrázek demagogického a dogmatického kněze dokonale věrný, je známá poučka z Kladiva na čarodějnice, že žena je věc nečistá, skrze niž ďábel pokouší muže.

Doporučení hlavy české katolické církve, jak se má žena chovat, je-li napadená jedním či více agresory, kteří přepadli její zemi, dlouhodobě poškozují morální autoritu církve v české společnosti, jak tyto výroky realisticky zhodnotil Tomáš Halík. Duka ve svém poměrně dost zmatečném textu vážně tvrdí, že žena má vždy hájit svou čistotu, takže když selže houkadlo a pepř, má se raději nechat zabít, chce-li být příkladnou křesťankou.

Alarmující je i to, že jiní církevní potentáti mají za to, že Dukova vyjádření jsou v pořádku, například olomoucký kardinál Graubner vykládá, že je třeba celkový smysl článku a jeho všechny jednotlivosti vidět v souvislosti a text vnímá jako vyvážený. Jiní kolem něj alibisticky přešlapují a provolávají, že jsou za všech okolností proti násilí. Duka se nijak nezastal žen, které jsou na Ukrajině vystaveny znásilňování. On hlavně podpořil fanatický spolek zvaný Hnutí pro život.

Příliš ho nevzrušuje, že jde o jednu z nejodpornějších metod boje a že jde o zlo páchané naprosto cíleně, naopak soudí, že ty, kdož ho provozují, máme chápat, jelikož jsou frustrovaní. A tudíž jsou také oběti vykloubené situace, v níž propadají vášním a emocím. Tyto vývody už sotva lze brát vážně, ono biblické „kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem“ sem opravdu nepatří.

Kromě toho Duka vykládá nesmysly o tom, jak funguje postkoitální antikoncepce, plete se do problematiky, o které nic neví. Možná by si měl zjistit, čemu postinor a jiné prostředky vlastně zabraňují a teprve pak rozdávat své hraběcí rady a blábolit, že po pozření pilulky ženy propadají postpotratovým traumatům. Jeho názor, že je třeba bránit své panenství či čest i za cenu vlastní smrti nepatří do civilizovaného světa.

Duka ovšem takovou ženu vidí jako mučednici hodnou následování a ve svém textu vyzdvihuje osud později svatořečené mladé slovenské dívky, která se bránila znásilnění rudoarmějcem a zaplatila za to životem. Takže spolknout postinor je hřích, jelikož je údajně zlikvidován nový nevinný život, ale nechat se zabít, abych nebyla zneuctěna, je příklad hodný následování a svatořečení. To dosti říká o tom, jak katolická církev vnímá ženy, že?

I v míru je téma znásilnění stále ožehavé. Právě teď je ve Štěpánské ulici v Praze ve výloze k vidění oblečení znásilněných. Výstavu s názvem Co jsme měli na sobě, než nás znásilnili, kterou pořádá Amnesty International a spolek Konsent, chce přispět k potírání názoru, že oběť by snad mohla být za znásilnění spoluzodpovědná tím, jak se oblékla. Mám k tomu poznámku. Zdůrazňují, že i kdyby žena šla po ulici nahá, není to pro násilníka ani odůvodnění, ani polehčující okolnost, normální chlap neznásilňuje, pouze zločinec, psychopat, sadista apod.