COOLna

Jako malého kluka mě fascinovalo, co dokáže babička vypěstovat na pár metrech zahrádky. Přitom jsem viděl, že na jaře měla jenom malou krabičku se semínky, uměla ji ale proměnit ve stovku sklenic okurek, tunu rajčat, kedlubnů a karfiolu. Když máte takovéhle příklady, přijde vám normální za tyhle zázraky přírodu obdivovat. Na druhou stranu se neustále potkáváte s lidmi, pro které je příroda něco, kde jsou trny a hmyz, nejradši by měli všude asfaltovou cestičku a lavičky. Já na ně nemám vztek. Jen mě mrzí, že tu krásu a to bohatství nevidí. Protože ho nevidí, tak jim na tom nezáleží. A když vám na něčem nezáleží, moc dobře se k tomu pravděpodobně chovat nebudete. Mně je naopak v přírodě nejlíp, jsem tam denně a žiju z jejích plodů. Logicky si jí teda budu všímat víc než třeba hokeje nebo počítačů.

Chováte včely, staráte se o sad, vinici i komunitní zahradu. Jedná se už o ekosystém sám o sobě. Vnímáte v něm nějaké změny, které by korespondovaly s tím, jak se mění (nejen) česká krajina jako celek?

Naprostá většina půdy, o kterou se starám, je za korunu pronajata od lidí, kteří v ní mají uložené peníze, ale nechtějí nebo se o ni neumějí starat. Už se ani nenamáhají předstírat, že to koupili, aby dcera měla jednou kde stavět. To je myslím ta největší změna, z půdy se stala komodita a trh funguje podobně jako byty pro AirB&B. Má to i podobně negativní dopady na okolní život a infrastrukturu. Ale na druhou stranu to umožňuje lidem, jako jsem já, realizovat svoje vize. V katastru Prahy se tak třeba staráme o sad, kde se ročně urodí dvacet tun jablek. Majitel z toho byl zoufalý, protože jablko spadne a shnije. Když jich je pár, ještě to jde, ale dvacet tun, to už je velká hora hnijící kejdy. Každá doba asi přinese podobné změny. Buď s tím můžete bojovat nějakou represivní nebo regulativní metodou, nebo se tomu musíte umět přizpůsobit. Třeba udělat aplikaci, která by propojovala spekulanty a aspirující zemědělce. Win-win model, kdy spekulant bude mít posekáno a půda se mu vrátí v lepším stavu, zemědělec bude mít zadarmo pozemek na jednoletky.

Co je pro vás zásadní při starosti o prostor, který máte a jehož produkty využíváte pro produkci medu, vína, destilátů a dalších výrobků? Jak byste popsal způsob svého přístupu k zemědělství?

Jsem hroznej šetřílek. Nesnáším plýtvání a všechno se snažím využít. Mám třeba takovou dětinskou radost z toho, že si včely doletí pro jídlo samy, že jim nemusím kosit píci nebo vařit šrot. Fascinuje mě samotná plodnost jako fenomén. Fakt, že v jednom jablku je třeba deset semen a z každého může vyrůst jabloň, která ročně dá tisíc jablek a v každém je deset semen. Když uříznu větev, napřed do ní nasadím houby a nechám ji dva roky plodit, pak až s ní zatopím. Zároveň mě hrozně baví to, co nám příroda dává bez snahy: planě rostoucí byliny, keře a stromy.

Ideálním modelem zemědělství jsou pro mě agroforestry. Kombinace polních kultur, zahrady, sadu a lesa, kde všechno funguje v uzavřeném cyklu. Vytvořit takový systém ale trvá minimálně dvacet let, a nejvíc peněz a energie potřebujete na počátku. Představte si, že si někdo po škole řekne, že půjde do zemědělství, ale dvacet let bude jenom investovat. Na to není dnešní doba moc zvědavá.

Problém je tak spíš na opačném konci. Cena potravin ve vztahu k průměrné mzdě klesla během posledních sta let pětkrát až dvacetkrát. Jídlo je strašně levné. Je ale levné jen proto, že do jeho ceny nezapočítáváme všechny náklady – třeba právě ty, které si tenhle způsob zemědělství vybírá na životním prostředí.