Konzumní společnost řeší vzdálené nebezpečí, proto chrání broučky, třídí odpad a děsí se přelidnění či vymírání. Netuší, že v každé domácnosti zatím tiká časovaná bomba. Neumíme se k sobě vzájemně chovat. Nedokážeme spolu mluvit. Žijeme v bublinách a odmítáme naslouchat těm druhým. Mezilidská i mezigenerační agresivita roste tím více, čím méně se o ní diskutuje a demonstruje na náměstích. Rodinní specialisté, psychologové a terapeuti se snaží ze všech sil, ale na všechny bolesti duše nestačí.
Jak ukazují tragédie, řešením není zavřít oči a mávnout rukou, protože rodinný výbuch hrozí svou hořlavost rozšířit do sousedství. Podobným neštěstím nejspíš nikdy nezabráníme, ale minimálně je třeba se o to neustále snažit. Víme přece, že jsme tím, co nám dali doma. Každého z nás domácí ztráty tíží nejvíc. Není náhodou, že i nejbohatší Čech to uvedl do výroční zprávy. Nejdůležitější je rodina, děti, zdraví a svoboda.
Člověk je společenský tvor, bez společnosti umírá, společnost bez vztahů koroduje, samota duše zabíjí stejně jako nezvládnuté city. Jak říkala Marie Terezie, nejdůležitějším statkem je čas. Každý z nás k tomu dřív nebo později dospěje. Jaká škoda, že se podle toho neřídíme.
Daniela Kovářová, prezidentka Unie rodinných advokátů
COOLna 
Napsat komentář