Zvířata spolu komunikují na několika úrovních. Je u nich popsána komunikace vizuální, zvuková, termální, seizmická, nebo dokonce elektrokomunikace. Nejstarší je ale komunikace chemická.
To, že se jedná o nejstarší způsob komunikace, víme díky tomu, že byla popsána také u bakterií, kvasinek a řady jednobuněčných organismů, které si prostřednictvím malých molekul posílají různé signály. U savců jsou mechanismy chemické komunikace zdokonalené. Na jedné straně je chemický signál, většinou se jedná o malé organické molekuly, jež jsou vylučovány tělem nebo sekrecí, a na druhé straně jsou to chemosenzorické receptory umístěné v čichovém epitelu.
Dlouhá vlákna, jimž říkáme axony, pak odvádějí specifickou informaci do čichového laloku, kde je tato informace zpracována a putuje do čichového kortexu, tedy do amygdaly a hypotalamu, kde dochází k uvolňování specifických hormonů, které vypínají nebo zapínají konkrétní procesy.
Které procesy to jsou?
Nejčastěji se jedná o procesy, jež jsou součástí reprodukce, jako třeba kopulační pohyby nebo vyhledávání samičky či samečka. Látek, které savci vylučují, je strašně moc. Pro představu, pokud odebereme 10 μl (mikrolitr, miliontina litru, pozn.red.) myších nebo lidských slin, jsme z nich pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie schopni analyzovat tisíce unikátních organických látek.
Spousta těchto látek se v nižších koncentracích vyskytuje všude kolem nás. My je sice zaznamenáme, ale prolítnou námi jako průtokovým ohřívačem. Pak jsou ale organické látky, které přijímáme s potravou a které vznikají díky interakci konkrétní potravy a našich trávicích enzymů. Ve chvíli, kdy v těle dochází k metabolickému rozpadu potravy, vzniká celá řada látek, jež by mohly být pro organismus toxické, a tak ji savci vylučují ve stolici či v moči, a ty pak fungují jako signály.
Některé z těchto látek jsou pro chemickou komunikaci zásadní.
informativní charakter o daném jedinci. Pak je ale samostatná skupina látek, o nichž se tvrdí, že mají feromonální účinek. Většina z nich je nejasného původu, ale pokud dáte tuto látku samečkovi do nosu, okamžitě zpozorní, začne ve svém prostoru vyhledávat samičku a zapnou se mu různé předkopulační reakce. Další látky zase mohou fungovat jako alarm feromony. Když tedy dáte kočičí moč do ohrady, kde jsou myši, budou se myši tomuto místu nějakou dobu vyhýbat. Alespoň do doby než zjistí, že se v místě žádný skutečný predátor nevyskytuje.
Chemická komunikace je tedy nejdůležitější pro reprodukci a obranu?
Přesně tak, ostatně se také jedná o dvě nejdůležitější evoluční cesty, kdy se jedinci vzájemně vyhledávají a vybírají podle kvality. Ten, kdo má látky reprezentující nějakou výhodu, řekněme třeba látky přicházející z potravy, bude vybírán častěji než ten, kdo jich má málo. Díky této chemické komunikaci jsou upřednostňováni plodnější jedinci, kteří své geny předají do další generace, a mají tak vyšší šanci, že i jejich potomci budou fertilnější. S pářením souvisí i rozpoznání ovulace. Když spolu dva jedinci neustále kopulují, neznamená to, že dojde k početí. Naopak mají větší šanci, že si „vystřílejí náboje“, protože samečkovi trvá zhruba dva dny, než jsou jeho spermie zase plodné, proto je výhodnější rozpoznat stadium ovulace.
K čemu dalšímu pachovou komunikaci používají?
K detekci potravy, a velmi důležitou složkou chemické nebo čichové komunikace je také to, že díky ní jedinci zjistí, zda patří ke stejnému druhu. I kdyby se totiž jednalo o příslušníky velice podobného druhu, vedlo by to k nejrůznějším genovým nekompatibilitám a kvůli tomu také k neplodnosti. Velmi důležitým faktorem je taktéž kvalita jedince. Často se hovoří o takzvaných dobrých genech, kdy se chce samička pářit s tím nejlepším jedincem, u kterého je také předpoklad, že má nejlepší spermie.
Zanechávají si zvířata pomocí pachové komunikace nějaké zprávy?
Hlodavci obecně jsou zajímaví tím, že si zanechávají takzvané močové značky. Což dělají mimochodem i psi. Výhoda močových značek je v tom, že bílkoviny z močové značky pomalu uvolňují těkavé látky a stopa na místě zůstane i v době, kdy už tam zvíře dávno není. Tímhle způsobem si zvířata označují svá teritoria.
Mohou se tak například varovat před blížícím se nebezpečím, jako to dělají jiní živočichové například pomocí hlasových projevů?
Tohle je spíš součást teritoriálního chování. U smečkových druhů, jako jsou třeba vlci, tyto pachové značky fungují ještě jako takový pamatovák, kdy si vlk označí, kde všude už byl. Vlci procházejí tisíce hektarů a za dvě noci jsou schopni dojít z Českého ráje do Tater, proto si tímto způsobem své trasy značí.
Jak dlouho takové pachové značky v prostředí vydrží?
Dlouho, což je právě kouzlo bílkovin, které jsou v moči obsažené. Určitě znáte pach myšiny někde na půdě chalupy, jež se tam drží i dlouhá léta poté, co už na ní myši dávno nejsou.
Pachy nemocných cítí i lidé. Již ve středověku byla popsána vůně lidí trpících tuberkulózou jako pach zetlelého listí.
zoolog Pavel Stopka z Biotechnologického a biomedicínského centra v Praze
COOLna 
Napsat komentář