Jednomu indiánskému kmeni v Severní Americe se podařilo vybudovat rozvinutou společnost s bohatými tradicemi, vlastním písmem a unikátní kulturou. Jmenovali se Čerokézové.
Když se historikové zajímali o kořeny jejich entuziasmu, objevili starou legendu, kterou byly prý vychovávány již indiánské děti. Stařešinové jim vyprávěli, že všichni máme v hlavě dva vlci. Jeden je dobrý, mírumilovný, žije v souladu se svým okolím a útočí jen tehdy, je-li třeba bránit dobrou věc. Naopak druhý vlk je plný zlosti, nespokojený, podrážděný, snadno se rozlítí a útočí i bez příčiny, spalovaný nenávistí. Tito dva vlci spolu neustále soupeří o ovládnutí lidské mysli. Na dětskou otázku, který vlk vyhrává, mudrc odpovídal: „Ten, kterého budeš víc krmit.“
Frankl varoval: „Budeme-li přednostně očekávat špatné, nebudeme zklamáni. Už s očekáváním špatného se nám bude špatně žít. Očekáváním špatného si v sobě vystavíme bariéru, která nás oddělí od dobrého – od radosti ze života, od vděčnosti, od produktivity. S očekáváním špatného postupně ztratíme motivaci, jako by jednat a usilovat o něco lepšího nemělo smysl. A tím se v našem životě uskuteční to špatné, co jsme očekávali. Protože si nepůjdeme pro to dobré.“
Byl to Frankl, kdo jako první pronesl: „Jsme TO, jak myslíme. Nezměníme v životě NIC, dokud nezměníme své myšlení. A naopak, změníme-li své myšlení, můžeme v životě změnit všechno.“
Byl to Frankl, kdo jako první pronesl: „Jsme TO, jak myslíme. Nezměníme v životě NIC, dokud nezměníme své myšlení. A naopak, změníme-li své myšlení, můžeme v životě změnit všechno.“
Viktor Frankl apeloval na lidi, aby více přemýšleli o zabarvení své energie. „Negativní je to, co je opačné. V negativním naladění si tak fakta vykládáme opačně, než bychom měli. Odejdeme-li ze špatného prostředí, máme pocit prohry, ztráty. Ale ve skutečnosti bychom měli odchod ze špatného prostředí vyhodnocovat jako výhru, zisk, posun dopředu,“ říkal Frankl a podotýkal, že způsob myšlení je schopen ovlivnit život člověka a jeho výsledky. „O čem je člověk přesvědčen, to je jeho pravda. Proto negativní člověk sebe označuje za realistu. Nepřipouští pozitivní verzi, protože je přesvědčen o té negativní. Svůj sebepoškozující pohled se tedy nesnaží zpochybnit a usoudí-li, že něco nemá cenu, nesnaží se to změnit. Proto při očekávání nejhoršího nemůže být zklamán. A to, bohužel, bez ohledu na jeho skutečný osobní potenciál, možnosti. Třebaže jeho myšlenkové nastavení nemusí mít žádnou souvislost s objektivní realitou, jeho přístup se stane pasivním, až pozitivní příležitost uteče. Tím takový negativní člověk sám sebe přesvědčí, žta příležitost ,opravdu nemohla vyjít‘ a že ,nemá smysl se ani příště o nic dobrého snažit‘.“
Všechno je jako mince, má to dvě strany – pozitivní i negativní. Na všem špatném můžeme najít něco dobré, stejně jako na všem dobrém můžeme najít něco špatného. Záleží na našem přístupu. Negativní přístup nás okrádá o všechny pozitivní aspekty, které existují, ale my je nevidíme a myslíme si, že vůbec žádné neexistují.
Všechno je jako mince, má to dvě strany – pozitivní i negativní. Na všem špatném můžeme najít něco dobré, stejně jako na všem dobrém můžeme najít něco špatného. Záleží na našem přístupu. Negativní přístup nás okrádá o všechny pozitivní aspekty, které existují, ale my je nevidíme a myslíme si, že vůbec žádné neexistují.
Život není jen černá a bílá, ačkoli nám to tak v negativním rozpoložení připadá. Statistika říká, že 90 % všech obav, které je mozek schopen vymyslet, se nikdy nenaplní, a z těch 10 % obav, na něž dojde, se 90 % nenaplní v tak temných odstínech. Z toho plyne, že i když se zpozdíme, i když nám něco fatálně nevyjde, následky nejsou v 99 % případů tak černé, jaké si dokážeme předem představit. Běžný život má zkrátka „šedou zónu“ a právě v ní se v 99 % případů pohybujeme – mezi 100% euforií a 100% devastací.
Firstclass
COOLna 
Napsat komentář