COOLna

Spotřebitelé si už poměrně zvykli na to, že inkoustové cartridge do tiskáren jsou drahé, ale skutečný rozdíl mezi výrobními náklady a pořizovací cenou je dechberoucí.

Jak upozornil v roce 2018 bývalý zaměstnanec jednoho z výrobců, klasická barevná cartridge s prodejní cenou 60 dolarů (kolem 1 300 Kč) stojí na výrobu pouhých 23 centů (kolem 5 Kč). Tento fakt činí z inkoustu do tiskárny jednu z nejdražších volně dostupných tekutin vůbec – 2 700 dolarů za galon (tedy cca 16 000 Kč za litr).

Inkoust do tiskárny je tedy téměř dvakrát dražší než lidská krev, víc než čtyřikrát dražší než Dom Perignon a 450krát dražší než benzin. Domácí inkoustová tiskárna je zároveň dost dobře možná ten nejnespolehlivější domácí spotřebič vůbec – často se porouchává, inkoust rychle dochází a posun technologie domácího tisku za posledních deset let je pro spotřebitele prakticky neviditelný.

Velká trojka výrobců tiskáren (Hewlett-Packard, Epson a Canon) adoptovali cenovou strategii známou například z odvětví holicích strojků. Tiskárna (holicí strojek) stojí pakatel, protože cílem není prodávat tiskárnu, ale drahý výměnný inkoust (výměnné žiletky). Ostatně, kdo dostal k Vánocům třeba kapslový kávovar, ví, o čem je řeč. Prodělané peníze na tiskárně se tak mnohonásobně vrátí na inkoustu, který je dražší než luxusní šampaňské.

Další méně známou skutečností je obrovské snížení obsahu inkoustu v náplních – současné cartridge obsahují jen zlomek objemu, který náplně kdysi obsahovaly. Britský deník The Guardian v článku z roku 2013 popisuje snížení původního objemu cartridge HP z 42 ml (za 20 liber) na pouhých 5 ml (za 13 liber). Dnes pak mají HP cartridge klidně i pouhých 3,5 ml.

Plastikový obal je ovšem stále stejně velký, zbytek plastikové krabičky tvoří pouze prázdný prostor. Někteří výrobci vyrábějí „XL“ cartridge, jejich objem je však často stejně velký jako objem standardních cartridge před dvaceti lety – přičemž cena je často téměř dvojnásobná.

Za největší zlodějnu však lze označit trojbarevné cartridge (tyrkysová + magenta + žlutá barva). Tyto náplně nejen že obsahují velmi málo inkoustu (cca 2 ml pro každou barvu), ale – jak už se přesvědčil každý uživatel – automaticky přestanou tisknout, pokud dojde jen jedna z nich. A nepomůže ani šetřit černobílým tiskem: mnoho tiskáren přidává do každého černobílého dokumentu velmi malé množství tyrkysového inkoustu pro „ještě černější černou“.

Nezapomeňme taky na fakt, že se při každém udržovacím cyklu (během čištění tiskových hlav) spotřebuje další množství inkoustu. Podle serveru Consumer Reports není neobvyklé, že se na tuto údržbu vyplýtvá stejné množství inkoustu z náplně jako na samotný tisk.

A stále nekončíme. Každá cartridge je navíc vybavena čipem, který dle výrobců monitoruje kvalitu inkoustu a dobu spotřeby. Jeho skutečný účel je však zastavení tisku po určité předem stanovené době – mnoho odborníků reportuje, že při „zresetování“ tohoto čipu dokázali pomocí stejné cartridge vytisknout ještě minimálně jednou tolik stránek. I výrobci tiskáren si tedy vymysleli svá kurvítka.

Řešením je naopak uvolnit bariéry trhu a umožnit konkurenci zbořit tiskárnový oligopol nebo třeba změnit patentovou politiku a usnadnit nabídku neoriginálních náhradních dílů. Hlavním receptem jsou však znovu informace. Při nákupu zboží se prostě informovat, porovnávat a radit se. Díky volnému trhu máme dnes k dispozici takové množství levných spotřebních statků, jaké se našim předkům ani nesnilo.

Cenou za ně je ovšem čas, který musíme strávit před nákupem produktu v různých internetových poradnách.