COOLna

Ještě koncem roku 2019 platily zdejší pojišťovny za jednu tabletu imatinibu o hmotnosti 400 miligramů 1598 korun. Šlo o stejnou cenu jako v roce 2015, kdy pro imatinib vypršela patentová ochrana. Tím přišlo tuzemské zdravotnictví zbytečně o víc než miliardu korun.

Zbytečně vysokou cenu 428 korun za tabletu platí v některých případech pojišťovny dodnes.

Účinnou látku imatinib uvedl na trh švýcarský koncern Novartis v roce 2001 pod obchodní značkou Glivec. „Imatinib je velmi uznávaný lék, který přinesl obrovský obrat v léčebných výsledcích,“ oceňuje jeho kvalitu předsedkyně České onkologické společnosti Jana Prausová. Uplatnil se především při léčbě nádorových onemocnění krve a kostní dřeně, zároveň zachraňuje pacienty s nádorem zažívacího traktu (GIST).

Až do července 2015, kdy vypršela patentní ochrana, se mohl Glivec prodávat jen za mimořádnou cenu stanovenou Novartisem, v Evropě obvykle 75 až 85 eur. V tom se po započtení DPH a obchodní přirážky nelišilo od průměru ani Česko.

Po roce 2015 už směly na trh generické léky, tedy napodobeniny Glivecu se stejnou účinnou látkou imatinib. Díky konkurenci nových výrobců se v jednotlivých evropských zemích podařilo do roku 2017 snížit cenu o 35 až 95 procent, jak ukazuje článek, který tým britských vědců publikoval v odborném časopise Generics and Biosimilars Initiative Journal. V tomto směru Češi zaostali.

Revizi ceny za imatinib, přesněji řečeno řízení určující maximální částku, kterou za něj smějí pojišťovny uhradit, zahájil také Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) v červenci 2014. Experti během revize odhadli, že snížením úhrady mohou pojišťovny ušetřit 476 až 570 milionů korun ročně. Novou taxu nedosahující ani desetinu původní úhrady, však ústav zveřejnil až v prosinci 2019.

Jedním z konkrétních důvodů, proč se úprava ceny v Česku tak zdržela, byl neúspěch s nástupem prvního generického léku s obsahem imatinibu. Úhrada pojišťoven mohla poklesnout už v srpnu roku 2016. Tehdy SÚKL registroval přípravek Meaxin od slovinské firmy Krka, který měl být o třetinu levnější než originální lék Glivec. Krka však Meaxin nezačala prodávat. „Držitel rozhodnutí o registraci uvedeného léčivého přípravku nesplnil závazek a tím se dopustil přestupku. Proto s ním bylo v prosinci 2016 zahájeno správní řízení o přestupku, které bylo pravomocně ukončeno v září 2021,“ potvrdila informaci Seznamu zpráv mluvčí Brunclíková.

Případ s Meaxinem potvrdil, jak bezzubý je tuzemský systém kontroly. Odložením nástupu generického imatinibu přišlo české zdravotnictví o stovky milionů, společnost Krka však za komplikace, které způsobila, dostala pokutu 175 tisíc.

Od té doby do Česka přišlo pět jiných výrobců generických léků s imatinibem, složitá revize skončila a koncem roku 2019 poklesla maximální úhrada za imatinib na úroveň 150 korun, kterou většina evropských zemí dosáhla už s předstihem tří let. Originální lék Glivec si přitom v Česku udržel mimořádnou výhodu. Jeho výrobce Novartis mohl požadovat zvláštní úhradu 393 korun, pokud se lék používal na léčení tumoru GIST.

Česko má jeden z nejsložitějších systémů na regulaci cen léků.

U léků, které jsou placeny ze zdravotního pojištění, vyhlašuje Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) ve správním řízení maximální cenu pro výrobce. Tato cena se určuje jako průměr třech nejnižších cen ze zemí EU s výjimkou Rumunska a Bulharska. Státní předpisy zároveň stanovují maximální obchodní přirážku, kterou si dohromady účtuje lékárna a distributor.

Maximální cenu není třeba vyhlašovat u tzv. generifikovaných léků, které nabízí větší počet výrobců a kde tedy existuje dostatečná hospodářská soutěž. V tomto případě musí výrobce cenu pouze ohlásit.

Stát cenu nereguluje u léků, které nejsou hrazeny z veřejného pojištění.

Zároveň SÚKL stanovuje ve správním řízení maximální úhradu, kterou za daný lék může zaplatit zdravotní pojišťovna. Tato úhrada bývá ve většině případů výrazně nižší než maximální cena. Například základní úhrada za imatinib dospěla po třech revizích během deseti let na úroveň, která je padesátkrát nižší než dřívější maximální cena.

Výrobci proto obvykle přizpůsobují obchodní cenu za daný lék úhradě od pojišťoven, aby pacienti nemuseli doplácet.