Jak vznikl koncept kolaborativního projektu Pollution Diaries, na jehož základě v říjnu 2020 vyšla stejnojmenná kniha?
Už tři roky žiji přímo mezi Indy – bydlím v kampusu určeném pro profesory z jiných států Indie. Nejedná se pochopitelně o žádný slum, ale není to ani uklizená a izolovaná luxusní čtvrť pro cizince. Když vyjdu před dům, musím projít kolem „public trash bin“, odpadků házených na hnijící hromadu, které jednou za několik týdnů odvážejí městští popeláři, a cesta na trh se zeleninou vede přes otevřenou stoku. Také vidím, kolik lidí je tu nemocných. Cítila jsem povinnost se s touto situací vyrovnat prostředky, které mám k dispozici. Nejsem ekologická aktivistka, politička nebo mecenáška, ale umělkyně a pedagožka. Mezi studenty a vyučujícími existuje v Indii velká sociální bariéra. Indické školství nenabízí nástroje k samostatnému přemýšlení, spíš učí generovat názory, které jsou akceptovatelné ve vysoce hierarchizované a rozdělené společnosti. Bylo docela těžké přimět studenty vůbec k nějakému dialogu a tohle téma byla možnost, jak spolu něco sdílet.
Většina studentů ignoruje odpadky, pach vody z kohoutku i potíže s dýcháním a ti méně informovaní si s tím ani nedají do souvislosti, že průměrný věk dožití v Dillí je šedesát let. Založila jsem tedy v aplikaci WhatsApp skupinu s tím, že když si studenti všimnou, jak je životní prostředí ovlivňuje, pošlou fotografii a doplní ji prostým sdělením. Například jeden student vyfotil své brýle a napsal, že je každou chvíli musí čistit od prachu. Pak jsme projekt Pollution Diaries přesunuli na Instagram, protože mezi dvacetiletými studenty je to nejrozšířenější komunikační médium. Sama jsem samozřejmě četla o tom, jaká je kvalita ovzduší v Dillí, ale něco jiného pak je, když se vzbudíte a za okny je bílá mlha. Uvědomila jsem si, že smyslové zážitky mají velkou sílu. Umožňují mluvit o tom, že ničení životního prostředí působí na naše tělo, jiným způsobem, než jak to dělá věda nebo publicistika. Po vyhlášení nouzového stavu v Dillí bylo najednou vidět modré nebe. Pro studenty to byla úplně nová zkušenost, protože to naposled zažila generace jejich rodičů.
Co je podle vás příčinou přehlížení destrukce životního prostředí obyvateli Dillí?
Když to hodně zjednoduším, ekologická devastace, kterou v Indii vidíme, je důsledkem nekritické snahy o dosažení evropské životní úrovně, vyvolané částečně koloniálním traumatem. Roli hraje také absence veřejné diskuse o ekologických tématech v médiích a fragmentarizace indické společnosti. Do Indie jsem se vydala s předsudkem, že odjíždím do rozvíjející se země, která se vyrovnává se stíny minulosti, ale teď čím dál častěji přemýšlím o tom, jestli to, co vidíme v hustě osídlených a znečištěných oblastech, jako je Dillí, není spíš obraz naší vlastní budoucnosti, protože s pokračujícím globálním oteplováním budeme mít nejspíš i v Evropě čím dál méně síly na to udržovat a budovat nějaký smysluplný, sdílený sociální systém.
Veronika Resslová
COOLna 
Napsat komentář