Chceme po politicích, aby byli naprosto morálně bezúhonní, ale ruku na srdce: jsme skutečně lepší než oni? Kdo z nás nezná někoho z blízkého okolí, kdo nedal panu doktorovi nikdy flašku za to, že napsal lepší léky/domluvil bližší termín operace nevyužil toho, že má někde známého (v nemocnici, na úřadě, u policistů),nedohodil práci manželce/manželovi/kamarádovi bez řádného výběrového řízení a zvážení všech kandidátů?
Odkud mají poté politici morálku brát? Pro mě není česká politika nic jiného, než důsledek toho, co se stane, když se Čech dostane k moci. Politici nám nespadli z Marsu, politici jsou jako my, politici jsme my.
A proto vytváření různých patologických nálepek jako deprivanti nebo psychopaté a jejich lepení je na určité skupiny osob je více než cokoliv jiného bulvární snaha o zaujetí za použití jednoduché dichotomie my – oni.
Takové myšlenky pak slouží jako zoufalá (i když pochopitelná) kompenzace lidí, kteří při pozorování chování vrcholných politiků cítí vztek a bezmoc: „Oni jsou to vlastně psychologičtí mrzáci, tak není divu, že dělají, to co dělají.“
O co je jednodušší někoho onálepkovat (kretén, kráva, deprivant) než se zamyslet nad tím, že je to člověk jako my a že jeho chování je důsledkem mnoha různých motivů a minulých zkušeností. Jeden klasický psycholog k tomu řekl: „Vidíš třísku v oku svého bližního, ale břevno ve svém vlastním oku nevidíš.“
Poznávat, že lidé nejsou programově zlí, je celoživotní úkol. Pokud ale chceme druhé skutečně pochopit, musíme se na tuto trnitou cestu vydat.
Albert Kšiňan
COOLna 
Napsat komentář