COOLna

Nekompetentnost je mozkem blokována na podvědomé úrovni a tuto situaci nelze řešit jinak než vzděláním. Proto bychom si měli záměrně pěstovat schopnost cítit se, chovat se a myslet jako začátečníci.

Japonský termín shoshin označuje paradox „mysli začátečníka“. Jím se nám učitelé zenu snaží připomínat, abychom zůstali ve svém pojetí vlastní znalosti co nejpokornější. V mysli začátečníka je vždy prostor pro nové možnosti, ale v expertově mysli jich je jen velmi málo.

„Intelektová arogance“ však nepostihuje pouze vědecké odborníky. Již to, že má někdo vysokoškolský titul, vede k velkém přeceňování vlastních vědomostí, jak ukázal nedávný výzkum z Yalu. Studenty požádali, aby zhodnotili své znalosti v oblasti jejich předešlého studia, a poté je skutečně otestovali. Rozdíly mezi realitou a odhady byly značné, zejména proto, že studenti si mylně zachovávali představu o svých schopnostech z dob studií, jež však v čase zásadně zeslábly.

Ukazuje se, že k tomu, aby se dostavilo zavírání mysli před novým, se stačí i cítit jako odborník. To nám zase ukázala studie, při které vědci účastníkům navodili pocit, že jsou experty na určitá politická témata, tím, že jim přisoudili vyšší skóre v testu z politologie. Pocit expertnosti vedl účastníky k tomu, že později nebyli ochotni zvážit či připustit jiné politické názory a pohledy. Výzkumníci nazvali tento jev efektem získaného dogmatismu.

Tématu „blokád“ pokroku se mimochodem věnuje výborný podcast s názvem Pessimists Archive (dnes Built for Tomorrow). Jednotlivé epizody zkoumají, jak velké byly porodní bolesti jakékoliv novinky, již dnes považujeme za běžnou: například kávy, deštníků, kol nebo šachu, jak a proč reagovala společnost a odborné kruhy negativně.

Mimochodem, pocit expertnosti terapeuta či psychologa by zasloužil samostatnou kapitolu. Vícero terapeutických směrů se postupně přiklání alespoň k tomu, že tyto pozice a postoje v procesu terapie zkoumá. Zkoumá, zda a jak ovlivňují klienta a jak mohou terapeuti vlastním vědomým přístupem pracovat se svým pocitem, že „vědí“ či „nevědí“ – co měl klient na mysli, co by měl „správně“ dělat, jaká je jeho diagnóza a podobně.

Přesvědčování totiž nepomůže, jak ukázaly četné výzkumy. Jediná cesta, jak překonat nevědomost o vlastní nevědomosti, je v postupném rozvoji dovedností formou vzdělávání, tréninku a snahou udržet si mysl co nejvíc otevřenou. A přiznejme si, v určité oblasti trpíme dékáčkem všichni.

Následky přeceňování našich intelektových schopností můžeme totiž také vidět ve všech debatách o současných kontroverzních tématech. Pokud k těmto tématům přistoupíme s myslí začátečníka (anebo aspoň notnou dávkou skromnosti), pomůže nám to bojovat s intelektovou arogancí, píše Christian Jarrett.

Nebudeme příliš sebevědomí a získáme lepší schopnost přiblížit se druhým. Mimochodem, toto jsou dovednosti stále více oceňované i na trhu práce. Praktikujme raději větší flexibilitu než dogmatičnost, hlubší pokoru než drzost a lepší citlivost vůči postojům druhých. Staneme se lepšími zaměstnanci, rodiči, sourozenci, přáteli, dodává Jarret.

Prvním krokem je mít dostatečně otevřenou mysl, abychom vůbec byli schopni poznat realistickou úroveň svých vědomostí. Jak ukazuje bezpočet studií, přeceňujeme se my lidé zvesela od znalostí funkčnosti vysavače až po politické systémy. Naštěstí existuje velmi jednoduchá cesta, jak se s touto přílišnou sebedůvěrou vypořádat: Dát si tu práci a zkoušet vysvětlovat detailně různé fenomény sám sobě před zrcadlem, písemně či někomu jinému. Toto cvičení nám téměř jistě zaručí, že ztratíme iluzi o své expertnosti prakticky v čemkoliv.