Že to první, co vás napadne, bývá často správné, pokud se spolehnete právě na intuici. Ona vám poskytuje nápovědu. Občas doporučuji studentům, ať dají na intuici i v jiných případech než při řešení zapeklitých problémů. Jestli chtějí s někým kamarádit nebo třeba randit, pak intuice je v tomto ohledu mnohem lepší vodítko než rozumové zvažování.
Jsem zastáncem filozofie, že nikdo z nás není starý třicet, čtyřicet nebo padesát let. Každý z nás je starý desítky tisíc let, možná i mnohem déle. Historii lidského bytí se všemi zkušenostmi máme vloženou hluboko ve svém nevědomí, předávaném z generace na generaci.
Myslíte třeba atavismy, které v každém vyvolají shodné pocity? Například zírání do ohně nebo na hvězdné nebe? Nebo strach z hadů a pavouků a podobné věci, které v našich genech prostě zanechali předci?
Třeba. Jsou to zakódované informace, které tu a tam problesknou z hlubin nevědomí do vědomí ve formě podivných archetypálních vzpomínek a myšlenek. Můžeme na ně přitom nahlížet v jiném a modernějším ohledu, než to dělal Platon či C. G. Jung. Třeba v souvislosti s otázkami moderního digitálního věku.
Jak?
Mluvím o zřejmě nejdůležitějším předělu v celé historii naší civilizace. O digitálních technologiích, jež nás obklopují a pohlcují. O křemíkové inteligenci, kterou jsme stvořili.
Myslíte umělou inteligenci?
Ano. Uvědomujeme si, kolik času trávíme ve virtuálním světě sociálních sítí, počítačových aplikací, jak často žijeme životy jiných lidí či hrdinů počítačových her? Občas si říkám, že jde o začátek rituální sebevraždy lidstva. Příjemný a ohromující, a tak se do něj bezhlavě vrháme. Naše schopnosti a dovednosti přepouštíme strojům, což nám převrací životy. Necháváme se dobrovolně zotročovat stále promyšlenějšími digitálními technologiemi, a ono nás to zotročení baví, v mnoha ohledech nám totiž pomáhá, obohacuje a usnadňuje život.
Jenomže lidé jsou stádovými a společenskými živočichy, a jedinec je závislák – inspiruje se ostatními. Když něco dělají všichni, musí to být přece správné a bezpečné! Přitom už dnes by při velkém blackoutu (totálním výpadku elektřiny) společnost kolabovala. Nefungovaly by systémy armády, policie, nemocnic, ale třeba i vodáren a tepláren. Vše dnes visí na funkčnosti digitálního řízení a čím dál více se do všech oborů prosazuje umělá inteligence. Kdybychom přišli o elektrický proud, pak se mezi sebou pomalu už ani nedomluvíme.
Karel Kostka
COOLna 
Napsat komentář