COOLna

Americký politolog Michael Lind minulý rok vydal úspěšnou knihu The New Class War: Saving Democracy from the Managerial Elite (Nový třídní boj: Jak zachránit demokracii před manažerskou elitou). Je věnována americkému (a evropskému) populismu, hledá jeho příčiny a potenciální cesty, jak z něj ven.

To, co činilo Ameriku Amerikou, tj. střední třída, zaniklo a západní demokracie jako taková je v ohrožení. Největší nebezpečí podle Linda představuje definitivní opanování státní správy, médií a velkých korporací druhou jmenovanou skupinou, kterou považuje za de facto dědičnou „liberální aristokracii“.

Píšete o „manažerské nadtřídě“. Jak byste ji definoval?
Používám tento termín pro třídu univerzitně vzdělaných manažerů a profesionálů, kteří vedou velké korporace, státní úřady, velké neziskovky, univerzity, masmédia a organizované profese jako právo a medicína v západních průmyslových demokraciích.

Co umožnilo vzestup této „liberální aristokracie“?
Vzestup manažerské elity pramení z byrokratizace byznysu, vládního a neziskového sektoru v městských, průmyslových společnostech. Veřejné, soukromé a neziskové byrokracie vytvořily poptávku po zaměstnancích se čtyřletým univerzitním vzděláním a v mnoha případech pokročilými profesními či akademickými tituly. Poněvadž děti univerzitně vzdělaných rodičů mají sami mnohem větší šanci získat titul, takzvaná „meritokracie“ založená na akademickém talentu je ve skutečnosti v moderních průmyslových demokraciích z velké části dědičnou aristokracií.

Proč se pracující třída uchýlila k populismu?
Populisté a pracující třída v Evropě a Severní Americe sdílejí pocit bezmoci. Instituce, které reprezentovaly jejich zájmy a hodnoty ve 20. století – silné odbory, silné církve a silná lokální sdružení politických stran, – se zhroutily nebo oslabily. Výsledkem je, že mnoho lidí z pracující třídy je ignorováno politickým systémem, v němž sponzoři kampaní a elitní lobby mají víc reálného vlivu než obyčejní voliči.

Jakou roli v tom hraje tradiční americká střední třída? Existuje stále?
Tradiční americká střední třída v polovině 20. století byla rozmanitou skupinou včetně dobře placených, v odborech sdružených pracujících a malých soukromníků po boku univerzitně vzdělaných profesionálů a manažerů. Úpadek odborů a malých podniků zapříčinil konec této rozmanité střední třídy. To, co představovalo znaky životního stylu střední třídy – vlastní dům, stabilní manželství a tak dále, – je stále větším luxusem omezeným na úspěšné členy manažerské nadtřídy, což je menšina populace.

Jak může podle vás pracující třída získat reálné zastoupení?
Nestačí, když budou občané z pracující třídy každých pár let volit. Poněvadž jediná jejich síla je v číslech, musí se organizovat v masových organizacích, které nejsou kontrolovány manažerskou elitou, jako jsou odbory, náboženské kongregace a strany založené na členství. Pokud takovéto masové organizace nebudou zrekonstruovány v nové formě, pracující třída bude v západních demokraciích nadále vyloučena z politické, ekonomické a kulturní moci.

Vidíte v tomto „novém třídním boji“ nějaké rozdíly mezi Amerikou a Evropou?
Nový třídní boj je podobný na obou stranách Atlantiku. Donald Trump byl americkou verzí Silvia Berlusconiho (bývalého italského premiéra – pozn. red.), brexitu v Británii nebo hnutí žlutých vest ve Francii. Všechny tyto fenomény vyjadřovaly vztek a pocit bezmocnosti podobných populistů zaměřujících se na pracující třídu.

americký politolog Michael Lind