COOLna

Sdílení je základem fungování naší společnosti. Bez něho by se mohla celá rozpadnout, podobně jako naše vztahy. Což ostatně možná všichni známe ze své zkušenosti nebo z okolí.

Kolik bychom toho o sobě měli sdílet na sociálních sítích?
Můžeme využívat takzvaný tchyňový test. Tedy to, co může vědět moje tchyně, soused, šéf – dosaďte dle libosti vlastní důležitou autoritu ve svém životě, před kterou nechcete ztratit respekt –, můžu dát na sociální síť. Neexistuje nějaká zdravá norma. Záleží, k čemu sociální sítě využíváme. Pokud máme jasný cíl, propagaci, záměr, pak samozřejmě určitou část života můžeme sdílet naplno. Ale často to znamená, že existují i části života, které naši sledující neznají. A to je důležité.

Lidem často pomůže se ze svých problémů „vypsat“. Je to vhodný způsob?
Pokud se potřebují vypsat, je lepší nevyužívat blog, ale soukromý deníček. Ať už digitální, nebo rukou psaný. „Vypsat se“ na síti ale znamená, že člověk potřebuje zpětnou vazbu. A to je něco jiného. Když jde o soukromí, stačí jednoduchý příklad. Představte si sousedy ve vašem paneláku, nebo se kterými bydlíte ve čtvrti, vždy se najde někdo, kdo vám nesedí. Pokud si tedy nejste jistí, jestli je váš text příliš soukromý, zeptejte se sami sebe, zda chcete, aby zrovna tohle četl i váš nepříjemný soused.

Proč je vůbec důležité si uchovat své soukromí?
Virtuální svět se tváří, že se mu podařilo smazat hranice mezi intimitou a veřejným prostorem. Ale není tomu tak. Když nevíme, vždy se můžeme zeptat sami sebe, jak to vlastně máme v reálném životě. A pevně věřím, že tam pořád hranice soukromého a veřejného prostoru fungují a každý je máme nějak nastavené. Sdílení soukromí znamená, že se můžeme stát zranitelnými. Což je velké téma spolu s blízkostí ve vztazích obecně. Sdílet s někým své soukromí, své autentické já, se všemi strachy, komplexy, být před tím druhým „nahý“, to je vztah. A ten nezmizí jen tím, že si myslím, že se leccos ztratí ve virtualitě.

Kdy nám sociální sítě škodí a v čem nám naopak mohou pomoci?
Pokud zůstaneme jejich pánem my, pak budou nápomocné, protože je budeme využívat ke svým cílům. Ale když nad námi získají kontrolu, pak se staneme jejich otroky. Ať už jde o výše zmiňovanou zranitelnost, nebo netolismus, tedy závislost. Zrovna pozitivních efektů sociálních sítí najdeme v poslední době velké množství. Hodně příběhů či různých sbírek by nemělo takovou odezvu, nebýt právě sociálních sítí.

Martina Viewegová, psycholožka a psychoterapeutka