COOLna

Děti sociálně znevýhodněné se dávno nerekrutují jen ze sociálně vyloučených lokalit, z romských lokalit a z prostředí ubytoven. Týká se to obrovského množství lidí. Toto množství se zvětšuje poměrně rychlým tempem. Například v Jindřichově Hradci byli již před deseti lety vystěhovaní z města celkem bezproblémoví Romové do budek bez elektřiny, tekoucí vody, koupelen a záchodů… Středověk trvá. Nebo se vrací?

V problémových lokalitách proběhla akce pro děti na základních školách – kurzy finanční gramotnosti. Co mě zarazilo? Kde všude jsou problémové lokality: například celý Karlovarský kraj, široké okolí Tanvaldu, ale třeba i Písek! Ne jediná, v médiích zmiňovaná lokalita Ústí nad Labem. Tým, který s kurzy finanční gramotnosti jezdil po celé republice, měl všude jeden a ten samý zážitek. Děti dostaly fiktivní částku a tu měly použít tak, aby jim pokryla jejich životní náklady. Někde (až v osmdesáti procentech!) byly základní položkou náklady na exekuci! Výzkumníci uvádí jako bizarní fakt, že při bližším zkoumání to dětem nepřipadalo divné, ony se do toho narodily. Poplatky spojené s exekucí jsou pro ně na stejné úrovni jako placení elektřiny. I ony do budoucna počítají s touto položkou jako s něčím běžným. Jiný svět neznají. S fiktivní částkou tudíž samozřejmě nevyšly. Chudoba se dědí.

Další poznatek ukazuje, jak chudoba souvisí s inteligencí a s předurčeností dětí. Malá inteligence totiž není nutnou příčinou chudoby, zato chudoba inteligenci a rozvoj dítěte snižuje prokazatelně. Neplatí zde naivní představa, že se lidé jen málo snaží a mohou si za vše sami. Tato představa je vyvrácená nejen filosoficky. Dítě v nepodnětném a limitovaném prostředí, chudé, obklopené často i negramotnými rodiči, rozhodně ale chudými, je k nižší inteligenci determinováno, a vůbec si za to nemůže ono samo.

Třeba na Karlovarsku mě překvapilo, kolik lidí po absolvování povinné školní docházky nepokračuje dál na nějaké střední škole nebo v učebním oboru, aby získali kvalifikaci, mohli si vydělávat a neskončili celoživotně na dávkách. Z průzkumu v terénu vyplynula „banální“ příčina – děti nemají na dojíždění. ZŠ jsou celkem blízko bydliště, jejich síť je celkem hustá, navíc jde o povinnou školní docházku. Ale na střední školu už se dojíždí – většinou do Karlových Varů, Ostrova nad Ohří. Jenže na dojížděni jaksi nejsou peníze. Budu-li konkrétnější – i když nesmím – v okolí Karlových Varů takto nepokračuje ve studiu ročně 300 dětí po ukončení ZŠ. Jen proto, že nemají pár korun na autobus, budou celý život nezaměstnatelní. Za deset let 3000 nešťastných osudů – ovšem nárůst zde není lineární, protože i tito lidé budou mít děti – a točíme se v kruhu. Zjistíme, že to nebude za deset let 3000, ale spíše deset tisíc. Ostatně, o celém Karlovarsku se mluví jako o vyloučené lokalitě už nyní. Korunu tomu nasadil sám kraj, kdy i těch pár spojů zrušil a tyto lidi zcela odřízl. Auto samozřejmě nemají, tak co teď? Kraji se spoje prý nevyplatí. No, když lidé nemají na jízdenku, tak se nevyplatí dvojnásob. Jaksi se zapomíná, že dopravní obslužnost by měla být službou, ne byznysem. A to, že se dopravní spojení vyplatí, se projeví v budoucnu třeba menší chudobou a větší vzdělaností. Ovšem volební období trvá jen čtyři roky. A nám tu chybí směřování dlouhodobé.

Jeden význačný psychiatr se zmiňuje s jistou ironií v tomto smyslu, cituji: „Historicky se po stránce ekonomické máme nejlépe v historii. Ovšem když toto řeknu v hospodě už kousek za Prahou, například v Kladně, dostanu po hubě. Kdo se tedy má vlastně historicky nejlépe? No, ta ekonomika přece.“ Ve vážnější rovině psychiatr mluví o depresi, o té depresi, která je následkem životních podmínek. Říká, že samotné obtížné podmínky nejsou spouštěčem deprese, letargie a poklesu inteligence, že o depresi rozhoduje nikoliv situace, ale její řešitelnost/neřešitelnost. A právě neřešitelnost ničí už tolik lidí, že teoreticky hrozí, že zničí časem i demokracii. Psychiatr totiž upozorňuje, že statisíce lidí mají depresi a mnoho si z nich si to kupodivu neuvědomuje – své psychické i tělesné potíže přičítá tomu či onomu a nenapadne je, že by jim pomohl psychiatr/psycholog – už jen tím, že by jejich problém pojmenoval. Zkrátka neřešitelnost na mnoha úrovních. Řekl ještě jednu pro mě objevnou věc, a sice že člověk v depresi by neměl dělat závažná rozhodnutí. Jenže lidé v takových situacích by naopak potřebovaly rozhodnutí dělat. Deprese však způsobuje, že člověk rozhodování a činů není schopen, a když ano, tak volí ty nejhorší možné. Navíc, rozhodnutí nelze udělat i proto, že člověka obklopuje zmíněná neřešitelnost. Dokonalý popis deprese. Peklo. Mimochodem, závažným rozhodnutím je i vhození volebního lístku do urny… Kolik „chytrolínů“ v médiích říká, že „špatné“ volení je následkem nevzdělanosti. Jenže rozlišovat příčinu a následek se těmto vzdělaným nedaří. Měli by se vzdělat!

Třeba ředitel jedné ZŠ v Písku vymyslel a uvedl do praxe funkční řešení, které zlepšuje budoucnost regionu! Nabídl v neřešitelné situaci řešení! A není sám. Škoda, že politici nevyrážejí do terénu – zjistili by, že řešení možná existují a že samotným řešením je nabídnout řešení, které řeší neřešitelnost. Začarovaný kruh utrpení a deprese by byl rozetnut. Místo toho ANO a ODS podmínky chudých v bezvýchodných situacích svým hlasováním v parlamentu ještě zhoršili. Asi si myslí, že to je to řešení.

Lukáš Kuta