COOLna

Přestože dokážeme velice přesně určit, kdo kolik teplé vody, a tudíž i příslušné množství tepla potřebného k jejímu ohřátí, spotřeboval, ve vyúčtování se objevuje ještě jeden parametr. Podlažní plocha bytu. Ta má zohlednit ztráty v rozvodech teplé vody po objektu. Na jejím základě je počítána základní složka ve vyúčtování.

Pravda, v rozvodech přirozeně dochází k tepelným ztrátám a tam, kde je rozvod s cirkulačním potrubím, tedy prakticky v každém paneláku, se tak děje 24 hodin denně a po celý rok. Co má ale proboha spotřeba tepla na ohřev vody společného s podlahovou plochou???

Argument zastánců stávající podoby základní složky zní: je to cena za komfort v podobě teplé vody okamžitě po otočení kohoutkem. Ten by bez cirkulace nebyl možný, o tom nemůže být sporu.

Pokud si ovšem promítnete před očima trasy teplovodních rozvodů v domě, zjistíte, že kromě ležatého rozvodu jde výhradně o stoupačky a připojovací potrubí v bytech. Jejich rozsah se byt od bytu prakticky neliší a je přitom úplně jedno, kolik pokojů se v nich nachází a jakou mají celkovou podlahovou plochu.

Aby bylo jasno, existenci základní složky a priori nezavrhuju, pouze upozorňuji na nesmyslnost její konstrukce.

Pakliže by mělo jít o cenu za komfort, tak ten nelze vztahovat ani na výměru bytů, ani na počet členů domácnosti, ale jedině na počet odběrných míst. Proto byty se stejným počtem koupelen a kuchyní, anebo počtem kohoutků chcete-li, musí logicky mít i stejnou výši základní složky.

ak již bylo řečeno, hlavním důvodem zavedení základní složky jsou nezpochybnitelné tepelné ztráty v rozvodech, které logicky musí někdo zaplatit. Všechny ty řeči o komfortu vznikly až posléze.

Nicméně opětovný pohled na trasy teplovodních rozvodů prozrazuje, že teplo z nich unikající se nikam neztrácí, ale zůstává v objektu. Ohřívá vzduch v šachtách a místnostech, kterými rozvody nejenom vedou, ale i v místnostech, jež se šachtami sousedí. V celkové tepelné bilanci daných místností se projevuje jako jedna ze složek tepelných zisků.

Máme tedy dostatečné podklady pro určení, kam se teplo z potrubí uvolnilo a kdo ho finálně využil coby doplňkový zdroj vytápění. Tak proč ho nevyúčtovat skutečným příjemcům?

Však už se o něco podobného tvůrci vyhlášky pokusili v případě neměřeného tepla uvolňovaného stoupačkami ústředního vytápění. Jen k tomu zvolili nesmyslně krkolomnou cestu skrze započitatelnou plochu místnosti. Původní myšlenka dobrá, provedení jako vždycky…

Vyhláška nedává na výběr, tak jak je to možné u vytápění. Základní vs. spotřební, 30 : 70 a šmytec. Přitom musí být každému jasné, že tepelné ztráty z rozvodů jsou v různých objektech různé, a tudíž i jejich podíl v celkové potřebě tepla na přípravu teplé vody.

Někde mají veškeré potrubí dokonale izolované, v jiných domech teče voda holými trubkami, a to dokonce i v nevytápěných suterénech… Proč by tedy měl být podíl základní a spotřební složky vždy a všude shodný?

peklo.net