Spoluzakladatel Kickstarteru Yancey Strickler nedávno přirovnal současný internet pomocí metafory temného lesa, známé z globálního sci-fi bestselleru Problém tří těles Liou Cch´-Sina. Čínský spisovatel v ní zdánlivé mlčení a mrtvolnost okolního vesmíru vysvětluje tím, že pokročilé mimozemské civilizace se snaží svou existenci co nejvíc maskovat, aby si je někdo silnější nedal k večeři. Jako se zvířata v tichém nočním lese skrývají před predátory. Podle Stricklera se z internetu stalo právě takové nebezpečné teritorium, ve kterém musí uživatelé zápasit s reklamou, propagandou a nenávistí, bojí se sledování bojí se o soukromí a komunikace na volně dostupných platformách typu Facebooku a Twitteru jim přináší větší rizika než potenciální zisky.
Strach a úzkost ze současného stavu internetu a sociálních sítí jsou také jedním z motorů rozvoje newsletterů. Mezi další, přízemnější důvody patří v první řadě přesycení uživatelů obsahem a potíže mediálních domů utlačovaných distribučním a inzertním monopolem Facebooku a Googlu.
Člověk těžko může učíst, ukoukat, uposlouchat množství dostupných informací, natož poctivě zvážit jejich relevanci a kvalitu. Algoritmy sociálních sítí k rozumnému třídění informací moc nepomáhají, spíš naopak, a tak pod přívalem clickbaitu a zpráv pochybného původu vyvstává stále větší potřeba individuálních kurátorů, kteří svým odběratelům informace předvyberou a okomentují.
Vydavatelé už před několika lety pochopili, že závislost na distribuci obsahu přes Facebook a Google je časem přivede na mizinu, a tak pro podporu čtenosti, zapojení a utužování čtenářské komunity začali experimentovat se (staro)novými distribučními platformami včetně newsletterů.
Spousta uživatelů potřebuje prostor, kde na ně nikdo nedohlíží, kde můžou volně sdílet hudbu a videa, číst zprávy, které nejsou zabalené jako produkt. Newslettery jsou k tomu ideální prostor.
V čem jsou jeho hlavní půvaby a výhody oproti modernějším platformám? Všechny souvisejí se způsobem, kterým odběratelé newslettery konzumují. Je to z podstaty věci velmi intimní médium, které vytváří dojem individuální konverzace s autorem. Nikdo si dobrovolně nenechá zavalit e-mailovou schránku čímkoliv nevyžádaným. Odběratelé newsletter dostávají, protože chtějí, nikdo jim tedy nic necpe, a zároveň si mohou právem připadat jako privilegovaná skupina, která oproti ostatním dostává něco navíc. Tomu odpovídá i to, kolik newsletterů si adresáti opravdu otevřou. Podle Mailchimpu, tedy firmy, která nabízí nástroj na vedení mailing listů a rozesílání e-mailů, je to v průměru kolem dvaceti procent. Na relativně nízkém čísle se ale podepisuje započítání nudných korporátních oběžníků a spousta individuálních autorů uvádí mnohem větší čísla.
Jednou z typických toxických vlastností Facebooku či Twitteru je nekonečný feed informací, budující závislost i frustraci. Newsletter je ovšem z podstaty věci konečné médium, dřív či později ho dočtu a smažu. Připomíná tím klasické tištěné noviny a odběratelům tak vrací alespoň trochu kontroly a nadhledu nad tím, jaké informace a jak konzumují. Není nic příjemnějšího než svůj oblíbený newsletter zaznamenat ve schránce, najít si čas ho v klidu přečíst, proklikat se zajímavými odkazy od začátku do konce, pak ho smazat a zapomenout na něj.
Matouš Hrdina
COOLna 
Napsat komentář