V řadě z nás žije i oběť. Je to část naší osobnosti, která si ráda stěžuje, nechce přijmout za svůj život zodpovědnost, vnější svět a jiné lidi viní za svoji nespokojenost a neúspěch. S obětí jsou spojené pocity zoufalství, odporu, nechuti, bezmoci, vzteku, závisti. A ty často v roli oběti přenášíme do vztahů s druhými a otravujeme je jimi. Možná znáte někoho, kdo si v pozici oběti libuje – kolikrát po rozhovoru s takovým člověkem odcházíme s polovinou energie.
Navíc přístup oběti blokuje vystupování ze zóny komfortu, zkoušení a učení se novým věcem, přijímání výzev. A tak nám ta naše oběť šlape po štěstí.
Oběť u druhých je pro nás obvykle dobře viditelná. Naši vlastní oběť si už ale uvědomujeme hůře. Je to podobné zápachu z úst – všimnete si ho u druhého, ale svůj dech necítíme. Registrujeme negaci druhých lidí, ale svoji často nevnímáme.
Abychom mohli z oběti vystoupit, potřebujeme ji nejdříve zahlédnout.
Krátce a jednoduše – začněte sledovat, jak často si v průběhu dne stěžujete a nechcete přijmout svůj díl odpovědnosti a řešit problém, který vás trápí.
Olga Košťálová, psycholog
COOLna 
Napsat komentář