COOLna

Označení prepper pochází z anglického prepare, připravit se. Na co se preppeři připravují?
Na prakticky jakoukoliv situaci, ve které by přestalo platit současné sociálně-politické uspořádání a stát by nebyl schopen byť krátkodobě garantovat bezpečnost nebo zásobování. Příčinami může být leccos od přírodních živlů, přes blackouty, sociální nepokoje až po různé kyberhrozby. 

A samozřejmě také válka ve všech možných podobách. S trochou nadsázky můžeme říct, že naši předci byli vlastně preppeři, protože si museli naštípat na zimu dříví, mít zásobu jídla, vědět, kde si naberou vodu, když jim zamrzne studánka.

Takže to jde ruku v ruce s tím, že žijeme ve městech a jsme závislí na supermarketech, dodávkách energií a institucích?
Přichází to v souladu s rozvojem civilizace, blahobytem a moderním způsobem života. Postupně různé dovednosti ztrácíme, protože nemáme potřebu je používat. Dnes už si moc lidí nemusí dokázat ohřát vodu, protože stačí otočit kohoutkem. Kolik z nás dokáže ještě dnes rozdělat oheň například křesadlem?

Množství událostí, které nás mohou ohrozit, je široké. Jak si tedy člověk vybere, co by ho teoreticky mohlo ohrozit?
Každý z nás vnímá pocit bezpečí jinak. Ve stejné situaci se může jeden z nás cítit bezpečně a druhý nebezpečně. A podle toho se odvíjí i naše snaha ohrožení minimalizovat. 

Lidé označující se za preppery vnímají, že může nastat situace, kterou nemohou ovlivnit. Ale mají vůli zabezpečit sebe a své blízké tak, aby ji zvládli překonat. A tato myšlenka je vede k tomu, aby se snažili žít co nejvíce nezávisle na systému. 

Řada prepperů se snaží být co nejvíce anonymních. Proč?
Opravdoví preppeři se většinou nebudou chtít bavit o těchto tématech. A pokud budou dobří, tak je ani nepoznáte. Nikdo se přece nechce dělit o informace, jaké zásoby nebo užitečné dovednosti má. Protože tím by to vydával všanc. 

Dokud je člověku příjemně a je v bezpečí, tak je snadné si o tom povídat. Ale když má hlad nebo výrazné nepohodlí, tak se teprve ukáže, kdo komu může věřit. 

„U opravdového preppera ani nepoznáte, že jím je,“ říká.

Označení prepper pochází z anglického prepare, připravit se. Na co se preppeři připravují?
Na prakticky jakoukoliv situaci, ve které by přestalo platit současné sociálně-politické uspořádání a stát by nebyl schopen byť krátkodobě garantovat bezpečnost nebo zásobování. Příčinami může být leccos od přírodních živlů, přes blackouty, sociální nepokoje až po různé kyberhrozby. 

A samozřejmě také válka ve všech možných podobách. S trochou nadsázky můžeme říct, že naši předci byli vlastně preppeři, protože si museli naštípat na zimu dříví, mít zásobu jídla, vědět, kde si naberou vodu, když jim zamrzne studánka.

Je opravdu zásadní rozdíl mezi tím, zda žiji v pražském bytě, nebo na venkově. Univerzálně se připravit na všechny mimořádné situace nejde.

Takže to jde ruku v ruce s tím, že žijeme ve městech a jsme závislí na supermarketech, dodávkách energií a institucích?
Přichází to v souladu s rozvojem civilizace, blahobytem a moderním způsobem života. Postupně různé dovednosti ztrácíme, protože nemáme potřebu je používat. Dnes už si moc lidí nemusí dokázat ohřát vodu, protože stačí otočit kohoutkem. Kolik z nás dokáže ještě dnes rozdělat oheň například křesadlem?

Množství událostí, které nás mohou ohrozit, je široké. Jak si tedy člověk vybere, co by ho teoreticky mohlo ohrozit?
Každý z nás vnímá pocit bezpečí jinak. Ve stejné situaci se může jeden z nás cítit bezpečně a druhý nebezpečně. A podle toho se odvíjí i naše snaha ohrožení minimalizovat. 

Lidé označující se za preppery vnímají, že může nastat situace, kterou nemohou ovlivnit. Ale mají vůli zabezpečit sebe a své blízké tak, aby ji zvládli překonat. A tato myšlenka je vede k tomu, aby se snažili žít co nejvíce nezávisle na systému. 

Mnoho lidí si asi preppera představí spíše jako podivína, který má doma protijaderný kryt.
Na internetu sice existuje spousta definic, ale jde o to, jak to každý cítí. Já se zabývám tím, jak systémově přistupovat k bezpečnostním rizikům a snažit se je pro sebe a pro svoji rodinu minimalizovat. 

Mít bezpečné místo a zásoby k určité části tohoto směru patří, ale nemělo by to být zdaleka to jediné. Sice můžu vlastnit bunkr, ale k čemu mi je, když mě problém zastihne na pracovní cestě nebo někde mimo domov. Prepperství také nemusí být pouze o hromadění nábojů v krytu a čekání na soudný den. 

A o čem tedy je?
Pro mě je to hodně o způsobu přemýšlení. O vzdělávání se v různých oblastech, které můžou mít využití při mimořádných událostech. Nejdůležitější ze všeho je vědět, v čem jsem dobrý a umět tyto dovednosti využít. Součástí prepperství může být i to, že si člověk udělá kurz první pomoci, aby mohl pomoci sobě nebo okolí v krizové situaci.

Vy sám se za něj považujete?
Já pracuji v bezpečnostní firmě, takže k tomuto tématu mám velmi blízko. Za preppera se nepovažuji, ačkoliv mé okolí by tvrdilo opak.

Běžet si koupit neprůstřelnou vestu a udělat si zbrojní průkaz, to je fajn. Ale když jsem ajťák, který tráví celé dny v kanceláři, nemusí to být ten nejlepší způsob ochrany.

Řada prepperů se snaží být co nejvíce anonymních. Proč?
Opravdoví preppeři se většinou nebudou chtít bavit o těchto tématech. A pokud budou dobří, tak je ani nepoznáte. Nikdo se přece nechce dělit o informace, jaké zásoby nebo užitečné dovednosti má. Protože tím by to vydával všanc. 

Dokud je člověku příjemně a je v bezpečí, tak je snadné si o tom povídat. Ale když má hlad nebo výrazné nepohodlí, tak se teprve ukáže, kdo komu může věřit. 

Nelze se univerzálně připravit.

Existuje nějaký recept, jak být připravený?
Receptů jsou na internetu tisíce a každý se bude lišit podle toho, kdo ho zrovna psal. Vyjmenovávat, kolik konzerv tuňáka si máte koupit, je zbytečné. Pokud bydlíte v paneláku ve městě, budete mít úplně jiné potřeby než člověk, který žije na vesnici v zemědělském stavení. 

Jeden člověk bude v případě nouze shánět krmení pro dobytek, druhý bude potřebovat čistou vodu a vyřešit splachování, když nebude fungovat kanalizace. I proto bych se nedržel žádných univerzálních rad.

Petr Janovský