Jestliže byly doteď veřejné finance pod velkým tlakem na šetření a systémové reformy, které by vedly ke stabilizaci deficitů a jejich rychlému snižování, nyní se vzhledem ke konfliktu na Východě tlak ještě zvýšil.
Vedle neustále marně omílané reformy penzí zůstávala trochu nespravedlivě na ocet diskuse o zdravotnictví, která se smrskla na vymáhání stále vyšších plateb za státní pojištěnce.
Vyšší podíl seniorů v populaci je přitom pro financování zdravotní péče zásadní. Staří lidé jednoduše konzumují více péče než mladí a mezigenerační solidarita má své hranice. Navíc pokrok přináší nové medicínské technologie, léky, pomůcky zásadně vylepšující život nemocných. Ale také zásadně zdražující péči. A tak platí, že zdravotnický systém dokáže bezezbytku utratit prakticky jakkoli nepředstavitelnou sumu. A protože nemáme pro zdravotnictví jakoukoli sumu, je populární socialistická teze, že každý občan má mít stejný přístup k té nejlepší dostupné péči, čirou fantazmagorií, která ve skutečnosti nikdy nefungovala, nefunguje a fungovat nebude.




Napsat komentář