COOLna

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu dalo výpověď hned několik významných ruských novinářů a novinářek, někteří dokonce odjeli ze země. Státní monopol na informace to sice nijak nenaruší, zároveň to však ukazuje, že agrese Vladimira Putina je příliš i na zkušené žurnalisty, kteří léta pracovali v státem kontrolovaných médiích.

Liliu Gildějevovou bychom s přivřením obou očí mohli považovat za jakousi ruskou Lucii Borhyovou. Spanilá rodačka z Tatarstánu více než patnáct let moderovala hlavní zpravodajskou relaci Segodňa na komerční stanici NTV kontrolované státním koncernem Gazprom. 

U diváků byla nesmírně populární a od prezidenta Vladimira Putina dokonce dvakrát obdržela pochvalu za „zásluhy o rozvoj masových sdělovacích prostředků a mnohaletou svědomitou práci.“

Dlouholetá televizní kariéra pětačtyřicetileté brunety je ovšem už minulostí. Gildějevová v úterý oznámila, že po ruské invazi na Ukrajinu rezignovala a opustila Rusko. „Hned jsem odjela. Bála jsem se, že mě pak už nepustí ven. Teprve pak jsem podala výpověď,“ řekla telegramovému kanálu Varlamov News.

Není jisté, jestli se k emigraci rozhodla na protest proti agresi na Ukrajině, nebo kvůli obavám z následků mezinárodní izolace Ruska. Zpráva o jejím odjezdu nicméně přišla den poté, co redaktorka televize První kanál Marina Ovsjannikovová v přímém přenosu vystoupila s protiválečným transparentem vybízejícím spoluobčany, aby nevěřili státní propagandě

Soud ji v úterý za „organizaci nepovolené hromadné akce“ uložil pokutu 30 000 rublů (asi 6 000 korun). Je ovšem také možné, že bude ještě stíhána podle nového drakonického zákona proti šíření dezinformací o Putinově „speciální vojenské operaci“ na Ukrajině. V takovém případě by jí hrozilo až patnáct let vězení.

Její odvážný čin se dostal na titulní strany světového tisku a ukázal, že ruská veřejnost zdaleka není tak názorově monolitní, jak by si Putinův režim nejspíš přál. A netýká se to jen tvrdě potlačovaných protestů, ale i novinářů, kteří se v uplynulých dvou dekádách na různých úrovních podíleli na chodu jeho spolehlivé informační mašinerie.

Deník Novaja Gazeta, zřejmě poslední nezávislé médium fungující v dnešním Rusku, dokonce vystoupení Ovsjannikovové přirovnal k demonstraci osmi disidentů, kteří v srpnu 1968 s heslem „Za naši i vaši svobodu“ demonstrovali na Rudém náměstí proti invazi do Československa.

„Ona věděla, do čeho jde. Zničila svoji kariéru a dost možná i kariéru svého muže. Ale její děti na ni budou celý život hrdé,“ píše komentátor Nové Gazety a připomíná, že jeho list kvůli tuhé vojenské cenzuře musel transparent Ovsjannikovové částečně rozmazat. Bylo na něm totiž slovo „válka“, a to je v dnešním Rusku ve spojitosti s Ukrajinou zakázané.

Vedení Prvního kanálu se už z nečekaného protiválečného gesta Mariny Ovsjannikovové poučilo. Podle nejmenovaných zdrojů z newsroomu je hlavní hlavní zpravodajská relace Vremja vysílána s půlminutovým zdržením, aby se případným dalším incidentům dalo včas zabránit.

Z Ruska, kde byla v průběhu posledního roku zlikvidována téměř všechna média kritická vůči Kremlu, ovšem přicházejí i zprávy o rezignacích novinářů pracujících pro státem kontrolované televize. 

Na Prvním kanálu skončila zkušená zpravodajka Žanna Agalakovová, která má za sebou štace v Paříži nebo New Yorku. Z redakce NTV zase odešel bruselský korespondent Vadim Glusker –⁠⁠⁠ údajně ze zdravotních důvodů. Objevily se i spekulace o hromadných výpovědích mezi spolupracovníky zpravodajského programu Vesti produkovaného státním televizním holdingem VGTRK.

Asi největší pozornost ovšem vyvolal odchod Marie Baronovové, která počátkem března skončila na postu šéfredaktorky ruskojazyčné verze televize RT. „Za toto naši dědové nebojovali. A teď byli zrazeni,“ odpověděla své šéfové Margaritě Simonjanové, když si na sociálních sítích utahovala z protiválečných protestů.

Dnes sedmatřicetiletá Baronovová má za sebou zajímavý vývoj: kdysi byla označována za jednu z nejnadějnějších tváří opozičního hnutí a před deseti lety byla dokonce souzena za účast na masových demonstracích proti zfalšovaným volbám. V průběhu času však došla k závěru, že změna systému je možná jen zevnitř a přijala místo v Kremlem ovládané stanici.

„Je rok 2019 a všechno je kontrolováno státem. Jinou vlast mít nikdy nebudu. Nebudu mít ani jiný život. Chci, by se v této zemi dalo normálně žít,“ prohlásila v době svého nástupu na RT. Její krok tehdy někteří opozičníci považovali za naivitu, jiní rovnou za kolaboraci. A zdá se, že ani svojí rezignací si v některých kruzích odpuštění nevymohla. 

Toto jí například na Twitteru vzkázal někdejší estonský prezident Toomass Hendrik Ilves: „Baronová, už konečně drž hubu. I ty jsi za toto zodpovědná a teď říkáš, že jsi byla tím nonstop šířením nenávisti zrazena. Doufám, že shniješ a už tě nikdy nepustí z toho vašeho barbarského státu do nějaké civilizované země.“