COOLna

Vlády EU jsou přesvědčeny o univerzální hodnotě demokracie a dobrého vládnutí. Je to však politické měřítko hlavně pro členy a kandidáty. Co ale třeba Austrálie, jež se k těm hodnotám hlásí také, a loni se dostala do ostrého střetu s Čínou? Anebo Filipíny, země demokratická i přes všechny nedostatky? Nejde jen o Západ, ale i o země s tak odlišnou kulturní tradicí, jako jsou třeba Japonsko, Indie, Izrael či Uruguay. Zemí, kde jsou základní práva přenesena na občana, je dlouhá řada.

V jiných státech, třeba v globálních velmocích Rusku a Číně, jsou práva vyhrazena především státu, jeho představitelům, stranám či vládnoucím rodinám. Mohou mít formálně parlamentní systém, ale jejich vlády se opírají o bezpečnostní aparát a kontrolu veřejného smýšlení.

Proto je svoboda projevu základním hlediskem, jímž bychom měli hodnotit naši spřízněnost s ostatními. Svobodu projevu umožňuje oddělení moci soudní od moci výkonné. Volby bývají vnímané jako znak demokracie, ale jen nezávislé soudnictví umožní kontrolu výkonné moci a její pokojné předání. I volný trh bývá pokládán za znak svobody, ale spravedlivá soutěž a ochrana investic rovněž není bez nezávislých soudů myslitelná.

V Rusku jsou dnes mazány poslední výspy svobodného projevu a Čína stále omezuje to málo volnosti, která se rozvíjela spolu s tržní transformací.

Rusko a Čína jsou na sebe v mnoha ohledech vázány. Sdílejí postoj, že by se jiné státy neměly jakkoli vměšovat do jejich věcí – ani se k nim vyjadřovat. Autoritářské uspořádání je pro ně stejně legitimní jako demokratické. Spojuje je odpor vůči Západu a obava z toho, že Západ chce podlomit základy, na nichž stojí jejich vlády. S tím se pojí obava z územního rozpadu. Svět má podle nich být multipolární, státy však pro ně nejsou rovnoprávné. Hlavní slovo mají mít velmoci.

Oba režimy vnímají globální politiku jako soupeření, uplatňují právo silnějšího a snaží se ovládat slabší státy. Čína dováží ruské suroviny, Rusko čínské průmyslové výrobky. Ale zatímco pro Čínu Rusko není nepostradatelným trhem, naopak to neplatí. Ruská pozice oslabuje ve prospěch Číny a globální vliv jí udržuje jen vojenství a jaderný arzenál. Čína si uvědomuje, že pro svůj rozvoj Západ stále potřebuje, Rusko se teď snaží bez Západu zcela obejít.

Zahraniční politika Ruska i Číny je ofenzivní a zaměřená na oslabování protivníků. Musíme být schopní hájit sebe a náš svět, spjatý se svobodou a občanským principem. Vymanit se z defenzivy můžeme jen tehdy, opustíme-li metaforu „konce dějin“ a přesvědčení, že liberální demokracie je jako nejlepší známé politické uspořádání také přirozeným konečným cílem všech lidí (voličů, politiků, států).

Ekonomické sbližování nevedlo ke skutečnému sblížení, jen k posílení závislosti, pro Západ rizikové. Pokusy kultivovat tyto země měkkými prostředky selhaly, neboť měkké prostředky jako podpora občanské společnosti nebo apely na dodržování práv fungují úměrně svobodě projevu. Rusko i Čína se po roce 1989 vzdalují respektování lidských práv a společně s tím sílí také jejich agresivita. Rusko i Čína obratně využívají šance podpořit vlády omezující svobodu projevu. My bychom zase měli podporovat vlády, jež se dostanou do konfrontace se státy autoritářskými.

Autoritářské režimy mají výhodu v tom, že uvažují v dlouhodobé a široké perspektivě. Tuto výhodu potřebujeme také. To, co Rusko rozehrálo proti Ukrajině, je důležitým posunem v „zabírání hřiště“. Putin není Hitler ani Stalin. Nejde mu o světovládu ani o světovou revoluci. Ale jeho politická strategie daleko přesahuje běžné volební období. To neztrácejme ani na okamžik ze zřetele.

Spory s Čínou a Ruskem nejsou komunikačními nedorozuměními či selháními, jsou projevem střetu zájmů. Válka na Ukrajině umožnila nebývalou politickou konsolidaci Západu, který dosud nebyl jednotný ani vůči Rusku, ani vůči Číně, a už vůbec ne v náhledu na obě velmoci jako na určitý politický blok. Slabinou Západu vůči nim bylo i kolísání transatlantické vazby, tedy politického jádra Západu. Nabízí se myšlenka, která zapadá do atmosféry zlomového období: není nejlepší cestou k stabilitě transatlantické vazby posílení pacifické vazby EU?

Globální situace je spletitá a totéž často platí i pro lokální problémy. Příkladem jsou války v Sýrii a Jemenu. Přes veškerou spletitost však lze rozeznat určité základní roviny. Efekt tlaku na Rusko neuvidíme ve správné perspektivě, dokud nebudeme na Rusko nahlížet v globálním kontextu. A jen samotná konfrontace Ruska se Západem celým kontextem není.

Roli, kterou má Ukrajina v zahraniční politice Ruska, ztělesňuje v politice Číny v řadě ohledů Tchaj-wan. Právě on je důležitým prvkem celkového kontextu. Věnujme mu pozornost. Války v Sýrii a v Jemenu jsou spojitými nádobami. Také Rusko a Čína. A spojité nádoby představují i Tchaj-wan a Ukrajina.