Dojímáme se nad Ukrajinci i nad sebou samými, ale máme jako Západ vůbec nějaký konkrétní plán a cíl, kterého chceme dosáhnout? Putin by nikdy nesebral odvahu k invazi do sousední země, kdyby neměl v zádech západní peníze. Stále znovu a každý den dováží Západ z Ruska energie za 700 milionů dolarů. Tyto dovozy se dokonce po ruské invazi na Krym v roce 2014 výrazně navýšily, závislost Německa i celé Evropy na ruských energiích vzrostla.
Jít po jachtách oligarchů je možná symbolické, ale nic podstatného to neřeší. Pozvat ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského do Evropského parlamentu, aby tam pronesl virtuální projev, je hezké, ale to je tak všechno. Ukrajina se členem EU nestane.
Putin ví, jak tuhle válku vyhrát. Obklíčí města a pak je zničí. Udělal to v Grozném a Allepu, dělá to v Charkově a udělá to v Kyjevě. Jako stratég je Putin úplně jednoduchý a předvídatelný.
Účelem případného zákazu dovozu ruských energií není zastavit tuto agresi a destrukci, ale zastavit tu další. Nechme stranou možnost převratu v Moskvě. K destrukci Kyjeva má Putin vybavení a hardwaru dost. Ale možná už nebude mít zdroje na to, aby to zkusil v budoucnosti ještě jednou.
Žijeme v sebeoslavném paralelním vesmíru. Slavíme ukrajinská vítězství v bitvách, sníme o tom, že Ukrajina může vyhrát. Lyricky se dojímáme nad změnou Německa apod. Dokud se ale budou importovat ruské energie, zůstane nejsilnější euroasijskou strategickou aliancí ta energetická mezi Německem a Ruskem.
Musíme nyní hlavně jasně říci, co se přesně stane, když Putin zaútočí na členskou zemi NATO.
COOLna 
Napsat komentář