COOLna

….dědictví času a kultury…


Stali se z nás krtci…

Moderní společnosti chybí jasné denní světlo, které synchronizuje naše biorytmy. Vhodným osvětlením můžeme ovlivnit své zdraví i výkonnost.

„Většinu dne trávíme uvnitř budov, kde nám chybí jasné denní světlo, večer zíráme na rozzářené obrazovky a ani v noci nemáme tmu. Ztratili jsme přirozený rytmus střídání dne a noci,“ shrnuje zatím podceňovanou problematiku moderní společnosti architektka a odbornice na světlo Lenka Maierová.
Pro orientaci v prostředí máme v oku dva typy fotoreceptorů – čípky pro barevné denní vidění a tyčinky pro černobílé noční vidění. „Teprve kolem roku 2001 vědci v našem oku objevili třetí typ fotoreceptorů (ipRGCs), které informují tělo o tom, zda je kolem nás jasné světlo, nebo hluboká tma, a tím řídí náš biorytmus,“ popisuje vědkyně.
Světlo řídí naše biologické hodiny, které dále ovlivňují naši aktivitu a fyzický výkon, trávení, spánek i náladu. „Za posledních 150 let jsme kvůli rozvoji technologií a životu uvnitř budov ztratili dostatečný kontrast mezi intenzitou světla ve dne a v noci,“ popisuje Maierová. To má za následek nedostatečnou synchronizaci organismu a může to vést k větší únavě, nižší produktivitě, ale i k vážným zdravotním komplikacím – problémům se zažíváním, náchylností k obezitě, depresím, nedostatečné regeneraci, oslabení imunitního systému, rozvoji chronických či nádorových onemocnění.
„Někdy příčinou zdravotních problémů či nespavosti není stres, ale nedostatek jasného denního světla a skutečné tmy v noci,“ doplňuje vědkyně. Narušení přirozených biorytmů má i ekonomické dopady: „Z našich studií na studentech středních škol vyplývá, že pokud nemáme kvalitní osvětlení, nemůžeme plně využívat svůj kognitivní potenciál, kreativitu, schopnost soustředění a učení se, klesá nám výkonnost,“ shrnuje Maierová výsledky, které platí i pro zaměstnance.
Není světlo jako světlo. Pro vidění nám stačí mnohem nižší intenzita, ale pro synchronizaci biologických hodin je potřeba jasné světlo především v ranních a dopoledních hodinách. „Ideální je například snídaně na balkoně nebo ranní procházka, a to i když je pod mrakem,“ radí vědkyně. Pro zlepšení nálady ale intenzitu slunečního světla potřebujeme: „Všichni to známe – na jaře se s prvním sluníčkem začneme usmívat a máme lepší náladu.“
Kromě střídání světla a tmy je stejně důležitý i pravidelný rytmus našich činností. „Lidé, kteří v pátek vyrazí do barů, vrátí se nad ránem a sobotu prospí, si přes víkend naprosto otočí biorytmus. V pondělí pak zažívají sociální jet lag podobný tomu, jako by přeletěli několik časových pásem,“ popisuje vědkyně.
„Nejlevnější a nejjednodušší je trávit co nejvíce času na denním světle – venku nebo v blízkosti okna,“ radí Maierová. „Naopak nejméně 8,5 hodiny předtím, než chceme vstávat, bychom měli výrazně ztlumit osvětlení a vyvarovat se modrého světla z obrazovek.“ Ideální je mít v domácnosti několik variant osvětlení – jasné přes den, teplé tlumené večer a v noci úplnou tmu. Lenka Maierová doufá, že důležitost denního světla v bytech začnou brát vážně i úředníci a developeři.
V Česku sice máme historicky velmi dobře zpracované požadavky na denní světlo – v některých ohledech možná lepší než země západní Evropy –, ale i přes jednoznačně prokazatelný přínos denního světla pro zdraví obyvatel je vyvíjen tlak na snížení požadavků na dostupnost denního světla v bytech. A to i přesto, že normový požadavek pro osvětlení denním světlem je u domácností jen 0,9 procenta vnější osvětlenosti, na pracovištích dvě procenta. „Přitom během koronavirové pandemie se pro řadu lidí z bytu, kam se vraceli až večer, stal prostor, kde tráví celý den. Většině tak chybí dostupnost denního světla a s nadcházející zimou se to bude ještě zhoršovat, “ varuje Lenka Maierová.
Lenka Maierová
Vystudovaná architektka se k výzkumu světla dostala shodou mnoha náhod. „Před 15 lety si rodiče koupili pozemek a já jsem pro ně navrhovala nízkoenergetický dům. Konzultovala jsem řadu věcí se specialisty na vytápění, větrání, ale téměř nikdo neřešil vnitřní prostředí z pohledu uživatele, například světlo,“ říká Maierová. A tak se stalo, že jí na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) nabídli, aby se přihlásila na doktorské studium a začala se tématu světla věnovat. Dnes působí na pomezí řady oborů. „Jsem takový tlumočník mezi architekty, stavaři, světelnými techniky, biology, fyziology i lékaři,“ dodává.


krematorium